Znovu jsem se v Polsku vydal vstříc neznámu! První ročník závodu Wschód mě vedl kolem východní hranice Evropské unie v momentech, kdy se sem hrnuli běženci z Běloruska. A ani ostatní úseky mi nezněly zrovna klidně. 1400 kilometrů dlouhá trasa byla skoupá na převýšení, takže jsem očekával rychlý postup. Realita brzy ukázala svojí kamennou tvář. Na východě Polska mají totiž silnice velmi různorodou kvalitu.
Když jedete na lehko, prakticky každá součást výbavy je nepostradatelná. S sebou to nese to úskalí, že pokud se vám ve sjezdu otevře brašna, vyskáče na vás spousta problémů. I díky tomu se mi stalo, že jsem jel 1400 kilometrů prakticky na suchém řetězu. Pokud jsem zrovna něco nevyžebral. Číst dále
Bylo na čase si přiznat, že žádný závod není jednoduchý. A že rovinky jsou často náročnější než kopce. Musel jsem pořád šlapat, sedět na tom mučícím nástroji a hlava mi bez vzrušení vypínala. Chyběly mi výhledy. Číst dále
Konečně jsem viděl hranici tak, jak jsem si ji představoval. Střeženou a s ostnatým drátem. Na něco takového nejsem zvyklý. Ještě že bikepackingové závody mě naučili ničeho se nebát, a tak jsem se i pod rouškou noci kolem hranice pohyboval. Číst dále
A tak se stalo, že čtvrtý den na trase mě poprvé vyzpovídala pohraniční stráž. Určitě si dokážete představit, že moje chování bylo krajně podezřelé. Nebo vy byste se jen tak pohybovaly na hranicích s Ruskem? A to jsem těm pánům ještě prozradil, že za mnou je další stovka. Číst dále
| 💬 2 komentáře
Ještě nikdy jsem necítil tak negativní důsledky spánkové deprivace jako pátý den. Cítil jsem, že jsem se ocitl za rozumnou mezí a vydal se do nebezpečných končin. Jenže už jsem se viděl v cíli, a proto jsem bez ohledu na zdravý rozum vytrval. Číst dále
