V roce 2019 byl závod Carpatia Divide moji druhou nejdůležitější událostí roku a můj první závod v zahraničí. Polsko je sice náš soused a jazyk je podobný, ale stejně jsem měl problém komukoliv rozumět. Jak už to tak bývá, těch 600 kilometrů bylo těžších, než jsem si myslel. I když nepršelo, cesty byly rozblácené, rozbité, převýšení neskutečné a hrozně jsem se nachodil. A co víc, poprvé jsem zažil „dežaví“ z nedostatku spánku.
30. listopadu 2019 | #ZaHranicemi
Když jsem ve svém posledním závodě uspěl, zpyšněl jsem. Myslel jsem si, že dokážu cokoliv. Ale Karpaty mi darovaly cenou lekci. Hned první den jsem ocitl na hranici vyčerpání. I přesto jsem se pohyboval do hluboké noci. Číst dále
14. prosince 2019 | #ZaHranicemi
Na první den jsem se snažil zapomenout a hledal jsem způsob, jak najít chuť k jídlu. Karpaty mi neukazovaly svoji přívětivou tvář a v dálce se ozýval hromy. Přesto jsem ze svého utrpení našel vykoupení. Stalo se jím speciální polské pečivo Číst dále
17. ledna 2020 | #ZaHranicemi
Jak už to tak bývá, závodní mód jsem vypnul a snažil se přežít. Zvolil jsem jedinou taktiku, kterou jsem znal. Pohyboval jsem se na každou cenu přes všechno, co se mi postavilo přes cestu. Bohužel to znamenalo bojovat s bahnem a se zničenými úseky. Číst dále
17. ledna 2020 | #ZaHranicemi | 💬 2 komentáře
Zakončení bylo epické, a tak to má být. Chtěl jsem být tak moc v cíli, že jsem se rozhodl jet celou noc. Ještě za tmy jsem brázdil medvědí území a chlácholil se myšlenkou, že spí. Byl jsem tak vystrašený, že jsem si zpíval, dokud jsem nepřišel o hlas. Číst dále
