Den #1 Jak to všechno začalo

Skupina cyklistů, viděná zezadu, je seřazena u startovní brány bikepackingového závodu "1000 Miles Adventure". Velká černá nafukovací brána má nahoře bílo-růžovým písmem nápis "1000 MILES ADVENTURE by Jan Kopka". Pod ním se přes bránu táhne žlutý transparent s nápisem "START" tučným černým písmem. Za startovní čarou jsou vidět vlajky různých zemí. Cyklisté mají na sobě helmy a batohy, někteří mají kamery připevněné na hlavě. Atmosféra působí jako rušné předzávodní shromáždění.

Ten čas utekl jako voda. Sotva jsem se na závod 1000 Miles Adventure zaregistroval a zaplatil pěknou pálku za startovné, už jsem finišoval s posledními přípravami. Dobře, byla to víc jak půlka roku, ale jistě dobře víš, jak může být tok času ošidný. Kolo jsem si koupil někdy na konci dubna a velmi rychle jsem se s ním musel naučit zacházet. Nějaké kotoučové brzdy, hydraulika či odpružená vidlice byly pro mě stejně blízké jako pizza pro konzervativního aborigince. A moje snahy se o kolo správně starat byly spíše k smíchu než k užitku.

Nicméně pokroky jsem přece jen dělal - 17. května jsem poprvé v životě ujel přes 100 kilometrů. Povětšinou po krásné silnici. Nějakého obtížného terénu tam bylo minimum. Když jsem poprvé dal cirka 250 kilometrů během dvou dnů, zjistil jsem, že už nejsem schopný se posadit na kolo a jelikož do startu zbýval sotva měsíc, byl jsem ve velkém trablu.

Poslední chvíle, nejlepší chvíle

Nastalo zoufalé zkupování cyklistického vybavení a oblečení. Doslova na poslední chvíli. Například takové boty jsem prubnul jenom jednou a větrovku jsem poprvé oblékl až přímo na závodě. Prostě jsem to všechno udělal tak, jak se to dělat nemá. Jak jsem něco sháněl ještě v den odjezdu, nebudu radši rozebírat.

Toto je záběr shora na bikepackingové vybavení rozložené na dřevěné podlaze, vedle částečně viditelného kola nalevo.

Vybavení je uspořádáno do různých sekcí. Úplně nalevo je rozložena černobílá cyklistická košile s dlouhými rukávy a jasně žlutým zipem. Za ní jsou složené tmavé cyklistické kraťasy.

Uprostřed se nachází kolekce menších předmětů, včetně dvou průhledných lahví na vodu s černými víčky, různé toaletní potřeby (krémy, spreje, roll-on deodorant) a řada malých, lesklých kovových předmětů, pravděpodobně nástrojů nebo náhradních dílů. V pozadí je vidět modrý batoh Osprey, opřený o hnědé dřevěné dveře.

Vpravo je černý spacák nebo suchý vak Coleman, pevně srolovaný a zajištěný červenými popruhy, umístěný vedle vícebarevné cyklistické helmy s bílým, černým a žlutým vzorem. Pod helmou a spacákem je malá červená láhev, černá svítilna a některé složené tmavé oblečení a rukavice, včetně páru červených a černých cyklistických rukavic.

V pozadí je vidět bílá zeď s elektrickou zásuvkou. Celkový dojem je, že vybavení je připravováno nebo vybalováno na bikepackingovou cestu. — Chybělo mi kvalitní vybavení a dobrý foťák

Nejdříve jsem připravil kolo, aby se mi nepomačkalo. Jelikož k němu nemám žádnou citovou vazbu, jenom jsem ho lehce obhodil bublinkovou fólii, aby se neřeklo, a směle ho naložil do přeplněného vagónu.

Samotní cyklisté se do vlaku nakládali až ve večerních hodinách a čekala nás ještě dlouhá cesta. V kupéčkách se nadšeně popíjelo a rozebíralo, kdo si jak kolo vytunil a já jen mohl říct, že jak jsem to koupil, tak jsem ho měl…

Skupinka Němců se ztřískala natolik, že jsme měli pochybnosti o jejich způsobilosti ke startu. Ale zase se jim určitě hezky spalo. Mě ostatně taky. Jsem sice veliký nepřítel Českých drah, ale lůžkový vagón byl pro mě pohodlný a vyspával jsem do pozdního rána. Užil jsem si něco, co mi pak bylo dlouho odpíráno.

Start 1000 Miles Adventure se blíží

Jelikož jsme použili České dráhy, měli jsme samozřejmě zpoždění a start závodu se musel posunout o hodinu. Měli jsme tak dostatek času vybalit kola, osázet je nákladem a zaregistrovat se. Dostali jsme i nepostradatelnou součást vybavení – rolničku. Taky si nás vyblejskli. Asi aby mohli lépe identifikovat těla…

Skupina cyklistů a několik dalších osob se shromáždila kolem otevřených dveří modrého železničního vagonu, zjevně nakládají kola a vybavení. Uvnitř vlaku jsou viditelní dva muži v cyklistickém oblečení a helmách, jeden z nich pomáhá s nakládáním věcí. Muž s jasně zeleným batohem a helmou stojí na zemi, drží kolo a pomáhá nakládat krabice. Vedle něj pomáhá další muž se zeleným batohem. V úplně levé části je částečně vidět osoba s modrým batohem. V popředí stojí žena s krátkými blond vlasy a slunečními brýlemi, oblečená v bílém tílku, dívající se směrem k vlaku. Úplně vpravo se o vlak opírá muž s dlouhými vlasy, v tmavém tričku a šortkách, s rukama v bocích. Na boku vagonu je napsáno „České“, což naznačuje, že jde o český vlak. Scéna naznačuje, že skupina bikepackerů se připravuje k odjezdu nebo právě dorazila. — Vykládka kol

Těsně před závodem dostáváme poslední instrukce: jdete do toho na vlastní nebezpečí … bla bla bla … bojte se medvědů, cikánů a lesníků … bla bla bla … buďte opatrní bla bla bla… Ne fakt, opatrnost byla na místě.

Závodníci se už postavili na start, zazněla krátká epická skladba, bum a mohlo se vyrazit. Hned na začátku projíždíme úzkým můstkem, kam se vejde vždy jen jeden závodník. Málem tam hodím držku, ale naštěstí to nějak ustojím. To by byla ostuda…

Na pohodu

A už jedu. Silnička, pěkně z kopce, to se to šlape … tehdy jsem to ještě nedocenil. Po 15 kilometrech se pohoda mění v dlouhý výšlap. Už se objevují i první tlačiči, ale já statečně stoupám vzhůru. A přichází i první kamenité sjezdy. Neustále mě někdo předjíždí, jen se za nimi práší… Já sice jedu svůj brzda styl, ale aspoň nepadám.

Detailní záběr na přední část jízdního kola určeného pro bikepacking, naloženého výbavou a opřeného o dřevěnou zeď se zelenou vegetací v pozadí. Vlevo jsou vidět řídítka s bílými a černými gripy, černou brzdovou pákou a malým černým elektronickým zařízením.

Srolovaná karimatka nebo podobný předmět, zabalený v reflexním stříbrném materiálu, je horizontálně připoután nad černou brašnou na řídítka. Brašna je upevněna červenými a černými popruhy a na boku má štítek s viditelnými nápisy „Bambusa“ a „Coleman“.

Napravo od brašny je připevněna bílá, černá a žlutá cyklistická přilba s částečně viditelným logem „SILV“. Z brašny na řídítka visí obdélníkové startovní číslo s výrazně zobrazeným číslem „038“, spolu s nápisy „ISOMA 1000 MILES ADVENTURE“, „2015 www.1000miles.cz“ a jménem „Michal“. Celkový dojem je plně vybavené kolo připravené na dálkové dobrodružství. — Nejsem si jistý, jestli ten vak je voděodolný

A najednou zjistím, že mi navigace nezaznamenává trasu. Zkusím vyměnit baterky. Přístroj spolehlivý jako Windows Vista už ani nezapnu. Kleju. Zkusím další baterie. Nic. Kleju. A tak tam sedím na lavičce před kostelem a říkám si, že jsem asi právě dojel. Až pak mi dojde, že jsem je tam strčil se špatnou polaritou a můžu vyrazit dál. To mi je podobný…

Pak nastal soumrak

K večeru se dostávám ke vjezdu do lesa. Odvážně projíždím nenápadnou brankou dovnitř a už padá noc. Rozsvěcuji svoji mini-čelovku a doufám, že výskyt medvědů je minimální. Jedu sám. Brzy se však objevují další světla. Míjí mě další a další závodníci. Obdivuji jejich ultra-super-světlomety. Ti musí tak krásně vidět. Můj dohled je sotva pár metrů. Aspoň ale můžu jezdit sjezdy rychleji. Jelikož nevidím, po čem jedu, tak to krosím trochu více.

Okolo desáté konečně vyjíždím z lesa a dostávám se zpátky do civilizace. V Trnavě pri Laborci se ubivakuji na trávě. Mám trochu strach, že mě někdo okrade nebo polije benzinem a zapálí. Však já tyhle pocity nějak vyléčím.

Usínám s krásnou představou, že ujet 1000 mil nebude až tak složité.