Den #3 Jak jsem se nehecnul

This post is available in English 🇬🇧.

Probudil jsem se ještě před východem Slunce, takže jsem konečně využil světla, které jsem s sebou vezl. Rozsvítil jsem si i čelovku, abych v křoví hledal medvědy. Neváhal jsem a oblékl se od hlavy až k patě do nepromokavého vybavení. Nebyl tu signál, takže jsem neznal předpověď počasí, ale za krátkou dobu, jsem si vyšlechtil věštecké koleno, které mí říkalo, že to bude zlé. A taky bylo.

Mým prvním cílem dne bylo překonat dvě velká sedla a dostat se do městečka Whitefish, kde udělám velký nákup.

Jak jsem se blížil na vrchol prvního sedla, začalo sněžit. To bylo ještě to dobrý. Sníh je lepší než déšť, protože většina vloček se jen sklouzne po oblečení, takže se udržím v suchu. Úplně nahoře už mrzlo a já se blížil k mojí nejméně oblíbené části Tour Divide – sjezdu.

Když je sjezd rychlý, hodně to sice fouká, ale mám to rychle za sebou. Tohle byl jeden z těch dlouhých a mírných, takže se z toho stala noční můra. Jak jsem klesal dolů, sníh se postupně měnil v déšť a já byl znovu mokrý až do morku kostí. To nebylo všechno. Tohle byl jen začátek. I když nebyl sjezd kdovíjak technický, z nějakého důvodu mi navigace odletěla z řídítek.

Mým štěstím rozhodně bylo, že to přežila. Bohužel jsem zjistil, že mám dva kusy, které nedokážu spojit. Garmin Edge 840 má oproti svým předchůdcům jednu vychytávku. Vyměnitelná „křidélka“, která slouží k upevnění do držáku. Obecně se říká, že na starších zařízených se občas ulomila a celá jednotka pak byla na vyhození. Můj se nerozbil, ale obě části se nějakým způsobem od sebe odšroubovaly.

👨🏻‍🦯️ Slepec

Moje situace byla následující – Byla mi zima a snažil jsem se přijít na to, jak dát navigaci zase dohromady. V noci jsem znovu moc nespal a moje kognitivní dovednosti byly na úrovni průměrné veverky. V hlavě se mi točily otázka – proč já? Udělal jsem něco špatně? Mám slabou karmu? Odpověď jsem nenašel. Každý den jsem řešil nějaké problémy a nikdy jsem si nedokázal udržet pozitivní nadhled nad situací. Byla to jedna velká tragédie.

Rychle jsem ztrácel tělesné teplo. Je pravda, že na Tour Divide není navigace až tak důležitá. V tom smyslu, že obvykle existuje pouze jedna správná cesta a všechny odbočky jsou označené cedulí: „Private property“ nebo „No Trespassing“. Jednou jsem dokonce narazil na značku, který v překladu říkala: „Mám zbraň, nechoďte sem.“ Abych se dal do pohybu, hodil jsem navigaci do kapsy a cestou dolů ji občas vytahoval a kontroloval jsem, že jsem na trase.

Neustálé napětí, jestli jedu správně, mě nenechávalo v klidu. Bál jsem se, že se budu muset vracet. Rozhodl jsem se dát řešení ještě několik minut. Použil jsem elektrikářské pásky, abych Garmin připevnil k mojí brašně na řídítkách. Neměl jsem sice na display dobrý výhled, ale v zásadě to fungovalo.

I když přestalo pršet, byla mi zima. Tím nemyslím nějakou obyčejnou stížnost. Byla mi fakt pekelná zima. Ruce jsem necítil. Byl jsem sám. Bez energie. Nechtěl jsem jíst. Nechtěl jsem pít. Rovinka mezi sedly byla nekonečná. Velmi jsem se těšil, až zas přijde kopec, a alespoň trochu se zahřeju. Když jsem viděl jiného závodníka, jak opravuje defekt, uvědomil jsem si, že jsem na tom mohl být ještě hůře.

Když jsem se zastavil, bylo mi překvapivě tepleji. Vítr musel být hodně studený. Efekt rukavic z benzinky byl prakticky nulový. Sotva jsem dokázal ovládat řazení a bušil jsem do něj dlaní.

🏆 Sladký nektar vítězství

Přece jen se mi podařilo z toho všeho zlého vykřesat jedno bezvýznamné vítězství. Přišel jsem na to, jak opravit navigaci. Abych lépe popsal, co bylo za problém. „Křidélka“ navigace mi zůstala v držáku a nemohl jsem je vytáhnout. Potřeboval jsem je pootočit, abych je mohl vysunout. Zkoušel jsem to i kleštěmi, ale nepoužíval jsem moc síly, abych je nerozlomil. Pak jsem si to uvědomil. „Přiložil jsem svojí navigaci a použil ji jako páku, abych je otočil.“ Jako mi to mohlo nedojít?

Neměl jsem úplně vyhráno, protože v ten moment se mi titěrné šroubky vysypaly na štěrk. Sedl jsem si a šátral jsem po nich rukama. Po jejich znovunabytí jsem narazil na další překážku. Neměl jsem dostatečně malý šroubovák. Multiklíč byl vybavený na úplně jinou činnost. Nakonec mě opět zachránil Leatherman, protože jsem byl schopný šroubek dostatečně utáhnout.

Může to znít hloupě. Série několika drobných výher nad problémy, které jsem už dávno mohl vyřešit, kdybych používal mozek. Pro mě to znamenal hodně. Nedařilo se mi. Vůbec mě to na Tour Divide nebavilo. Byl jsem stále nemocný, kašlal jsem a můj stav se spíš horšil. Získal jsem ale tuhle sérii vítězství, které mi alespoň dala kousek naděje. Není to jen jídlo, které potřebuji ke šlapání. Je to i pocit dobře vykonané práce.

Konečně jsem dorazil k patě dalšího sedla. Pohyboval jsem se pomalu, ale vytrvale. S každou otáčkou klik jsem se přibližoval k Whitefish. Občas mi docházel dech, tak jsem se zastavoval, abych si na několik okamžiků odpočinul. Vzal jsem si kofeinovou tabletu, ale nic to se mnou nedělalo. Vzal jsem se kus proteinu. Ten s velkou slávou zafungoval … nebo se mi jen stačil dostat do krve ten kofein.

Dostal jsem se až nahoru. Nepršelo, na cestě jen ležel sníh. I když byly teploty nízké, sjezd nebyl tolik mrazivý jako ostatní. Akorát Whitefish byl pořád daleko. Bál jsem se podívat na navigace, protože číslo v kilometrech by se mi nemuselo líbit. Když jsem se dostal až k jezeru, u kterého mělo městečko stát, myslel jsem, že je to kousek. Bohužel ten kousek byl každým kilometrem o kousek dál.

Nevydržel jsem to a začal pořádně šlapat. Dýchal jsem pusou, což jen zhoršilo můj stav. Když já tam chtěl být hned!

🌨️ Bude zima, bude mráz

Zastavil jsem u prvního obchodu. Okamžitě jsem se rozkašlal. To nebylo dobré. Procházel jsem regály a hledal něco rozumného k jídlu. Potřeboval jsem dostatek zásob, abych dojel do další vesnice na trase – do Ovanda. V místních lahůdkách jsem se ale příliš nevyznal a nejvíc jsem sázel na banány,

S rostoucím zoufalstvím jsem hledal nějaké léky proti nachlazení. Moc jsem nevěděl, co vybrat, na obalech se na mě smáli doktoři a vypadali šťastně. Když závodím, nikdy neberu léky proti bolesti. Tím se omezuji pouze na dvě možnosti:

• Vydržet
• Nebo vzdát

Neměl jsem strach z bolesti spíš z dlouhodobých následků.

Usadil jsem se před obchodem a jedl něco, co mělo připomínat jogurt. Propadl jsem zoufalství. Nevěděl jsem, co dál. Předpověď počasí byla hrozivá. Dva dny jsem tady trpěl v dešti a mrazivých teplotách. Žádné varování nebylo. Na další dna dny svítilo upozornění na sněhové bouře a riziko podchlazení.

Měl jsem dvě možnosti:

• Zkusit dojet co nejdále. Mohla to být moje poslední možnost vyhnout se zimě v blízkých horách.
• Odpočinou si. Zůstanu ve městě, vlezu do hotelu, napustím horkou vanu a pořádně se vyspím, abych zítra vydržel všechno, co proti mně příroda pošle.

Jasně že jsem se chtěl hecnout a zvolit první variantu. Zkusil jsem být ale pro jednou rozumný a šel jsem na jistotu. Jestli mě jedna postel dostane až do cíle, jsem ochotný se pro jednou zapřít.

🏠 Získat z ubytka maximum

Ještě jsem se posunul dopředu a dojel do druhého městečka Columbia Falls. Chtěl jsem být blíže k příští divočině. Koupil jsem si oběd v Dairy Queen, ale nebyl jsem schopný ho sníst celý. Moje chuť na jídlo byla hluboko pod normální úrovní. To nebylo dobré znamená. Check-in jsem mohl provést v 16:00. Ubytování bylo drahé, takže jsem chtěl využít každou minutu.

Dal jsem vanu a usušil si všechno oblečení. Vyschla mi rýma a snažil jsem se brzo usnout. Moc mi to nešlo. Budila mě horkost a noční můry. Vize toho, že stihnu letadlo, mi mizela v dálce.

135 km

Vzdálenost

1 640 m

Převýšení

11:34

Doba

Zobrazit aktivituStáhnout GPX

7. září 2024 | #DNF

Tour Divide 2024

• Kterak jsem se upsal 💬8
• Týden naděje 💬5
• Den #1 Jak jsem nemohl dýchat 💬2
• Den #2 Jak jsem mrznul ve frontě
• Den #3 Jak jsem se nehecnul 💬2
• Den #4 Jak jsem vyhrál bitvu 💬3
• Den #5 Jak jsem prohrál válku 💬4

💬 2 komentáře

Líbil se ti článek? Něco bys vylepšil? Máš dotaz? Dej mi vědět do komentáře 👇 nebo napiš na michal@ozogan.eu 📫

Odeslat

Panda

Skvely clanek diky! Existuje vůbec nějaká bunda nebo kalhoty, který nepromoknou? Musel by to být asi totální igelit.

15. 9. 2024 8:05 | Odpovědět

Michal Ozogán

Myslím, že to je opravdu, jak píšeš. Pokud by něco bylo totálně nepromokavé, je to igelit. Vždycky to bude nějaký kompromis mezi váhou, cenou, odolností, prodyšností a nepromokavostí.

15. 9. 2024 8:13