Spirála 2023, Takový jiný závod

Jestli se na závody bez podpory přihlašují samí šílenci, kdo podává přihlášku na Spirálu??? Opravdové maso v české kotlině startuje pravidelně začátkem prosince. Délku trasy budete znát s přesností pár stovek kilometrů a o cíli se dozvíte až v momentě, kdy ho budete mít na dosah. Počasí se liší ročník od ročníku a každý rok přinese nové výzvy. Může pršet a foukat nebo budete bojovat s hlubokým sněhem a drkotat zuby nad třeskutým mrazem.

To hlavní, co dělá Spirálu Spirálou:

• Trasu nedostanete týdny ani dny dopředu. Dokonce ji nedostanete ani na startu. Nejpřesnější informace je, že bude dlouhá mezi 200 a 400 kilometry.
• Abyste jeli po trase závodu, nemůžete použít klasickou cyklo navigaci. Musíte použít Android telefon s aplikací Spirály, která vám ukáže pouze 10 kilometrů dopředu. Aspoň nebudete ztrácet čas plánováním a můžete místo toho potrénovat.
• Začíná se ve Středních Čechách. Trasa se zatočí ve spirále a hodí vás do nějakých blízkých hor, kde bývá obvykle zasněženěji než v nížině.

Po světě existuje spousta těžkých, zimních závodů na kolech a ty mají jiný level obtížnosti. U nás nebývá taková zima a odloučenost od civilizace, ale i to je součást výzvy. Nikdo tady nechce dávat peníze za fat bajky nebo arktické vybavení. Lidi si vezmou kolo ze sklepa a svépomocí si vyrobí to, co je potřeba na jízdu v zimě. Však ono to nějak půjde.

Tentokrát tady nebudu popisovat průběh závodu jako v jiných reportech. Tenhle příběh nejsem schopný vyprávět od začátku do konce. Jelikož jsem před startem neměl mapu, jen těžko si vzpomínky vybavuji. Většinu trasy jsem jel ve tmě s cestami zapadanými sněhem. Obvykle jsem neměl tušení, kde jsem a pokud jsme zrovna neprojížděl Plzní, názvy vesnic mi nic neříkaly.

Pořád mám ale co říct. Zaměřím se na dvě témata – Proč jsem to jel a co jsem se naučil o ježdění v zimě.

✨ Můj cíl

Spirála pro mě místo v kalendáři neměla. Podat přihlášku bylo spontánní rozhodnutí. Na jaře a v létě toho najezdím hodně a na zimu kolo sice do kumbálu nedám, ale celkový čas na něm velmi omezím. Proto jsem o Spirále nikdy moc neuvažoval. Když jsem viděl obrázky z Tour Divide 2022, kde závodníky přepadl v horách nejeden blizard, znervózněl jsem. Nebylo by lepší si extrémní podmínky vyzkoušet v bezpečnějším prostředí české kotliny?

Původní myšlenka byla taková, že vyrazím s tím oblečením, co bych si na TD vzal a něco navíc, kdyby na mě přišla krize. Rozhodně nechci, aby mě někdo zachraňoval.

Jak se ale Spirála přibližovala, počasí se výrazně horšilo. Respektive je to otázka pohledu. Týden před závodem se střídaly mrazy a déšť, takže Praha byla doslova pokryta ledem. Na jedné jízdě jsem důvěrně poznal, jak je kluzký a několik dní jsem strávil přemýšlením nad plášti s hřeby.

Pro první den a noc závodu bylo na předpovědi -6°C a silná sněhba. Tohle s oblečením na TD rozhodně nedám. Bylo mi jasné, že bych zmrznul.

A tak se to vlastně stalo. Ztratil jsem svůj cíl. Neměl jsem důvod Spirálu jezdit, a to se mi vymstilo. Vůbec jsem se ni netěšil. Věděl jsem, že ježdění na sněhu mi moc nepůjde. Ani neumím pořádně držet stopu. Nenechal jsem si poslat balíček do cíle, protože jsem dojetí vůbec nepovažoval za důležité.

Jediný důvod, proč jsem se tam chystal – přece už jsem zaplatil. A takové „Proč“ je velmi slabé. S takovou motivací silně šlapat nebudete a ani vás neodradí od toho, že se otočíte na vlak a pojedete dolů. Bez motivace je Spirála o to těžší.

Zrovna mi začal trénink na Tour Divide, takže jsem se nechtěl moc přepínat. Na velká čísla bude ještě čas a chtěl jsem se brzo dostat zpátky do rutiny. A dostával jsem spoustu pohledů – co je špatně? Proč jedeš tak pomalu? Už jsem asi v té fázi, že lidé ode mě mají nějaké očekávání a já se musím naučit pracovat jen s těmi svými.

Neměl jsem problém dorazit poslední. Musím ale říct jednu věc. Při bikepackingu neexistuje něco jako Céčkový závod. Celá takhle sranda mi trénink odložila o dva týdny.

🥶 Výzvy

Podívejme se na výzvy Spirály a obecně zimního ježdění. Poznal jsem, že jedna věc je v zimě vyrazil na Sobotní vyjížďku a druhá je jet 35 hodin v kuse v minusových teplotách. Jestli si dobře pamatuji, tak uvnitř jsem strávil asi 15 minut, když jsem si jednou nechal natočit vodu v hospodě, podruhé jsem si nakoupil na benzině a potřetí pár minut v obchodě.

Mojí osobní výzvou byl jednoznačně nedostatek motivace a špatná příprava. Sbalil jsem se jinak než v létě a nepamatoval jsem si, kam jsem, co dal. Stačilo řešit jeden problém a málem jsem zmrzl, když jsem hledal montpáku. Pojďme ale na konkrétní body.

📞 Funkční elektronika

Největší starost pro mě byla, že jsem nemohl použít normální navigaci. Musel jsem používat telefon, což bylo pro mě velmi frustrující.

• Obecně jsem si na bikepackingové závody pořídil speciální telefon. Vybral jsem si Sony Experia 10 V, protože je relativně lehký, vodotěsný, má velkou baterku, eSimku a nabíjí se přes USB-C.
• Koupil jsem si pevný kryt, na který jsem nalepil držák na Garmin, abych jich nemusel mít × typů. Byl jsem proti tomu řešení skeptický, proto jsem si bral i náhradní telefon, ale nakonec mi vydržel bez nejmenších problémů.
• Zpočátku jsem šetřil baterii tak, že jsem si vypínal display. Fungovalo to jen do chvíle, kdy jsem sledoval stopy jezdců přede mnou. Jakmile zapadaly sněhem, nebylo jasné, kam jeli a musel jsem dělat vlastní rozhodnutí, už to dál nešlo. Dávat na sněhu ruce z řídítek, abych si rozsvítil display, šlo blbě.
• A vůbec. Ovládat telefon v rukavicích šlo přesně tak špatně, jak si myslíte. Snažil jsem se na nic moc neklikat a můj nejobvyklejší styk s displejem byl ten, že jsem z něj stíral mokrý sníh.
• Někdo si udělal pro telefon izolaci nebo ho jinak ochránil před zimou a sněhem. Já byl to bral dost volně a říkal jsem si, že to nějak vydrží. A naštěstí vydržel.
• Na Spirále je jedno důležité pravidlo. Hned jak závod začne, zapojte do telefonu nabíjecí kabel. Není třeba ho hned nabíjet (i když je to dobrý nápad), ale zabrání to vniknutí vlhkosti dovnitř, odkud se blbě dostává. Jakmile kabel vytáhnete, máte velkou šanci, že budete nahraní. V telefonu je softwarová ochrana, která v takovém případě vypíná nabíjení.
• Nevím, jestli to bylo powerbankou nebo telefonem, ale nemohl jsem ho nabíjet. Neměl jsem žádná varování o vlhkosti uvnitř. Powerbanka se tvářila, že je připojená, ale nic nenabíjela. Naštěstí se úroveň baterie držela celkem stabilní, takže jsem bez větších problémů vydržel až do konce. Rozhodně ale nepočítejte s tím, že by na Spirále bylo nabíjení jen tak.

Docela jsem se bál, co ty podmínky s novým telefonem udělají. Opravdový outdoor telefon by byl asi lepší řešení, ale ten je zbytečně těžký. I když mi na displeji tál sníh mnoho hodin, pořád se dal ovládat. Tohle bohužel nemohu říct o iPhonu, který je za mokra kompletně neovladatelný. Zrovna ve chvílích, kdy vám jde o kejhák.

👓 Vidění

Na můj další problém vám nemohu dát lék. Nemám ho. Normálně nosím dioptrické brýle, ale rozhodl jsem si je nevzít.

Celou noc mělo sněžit, takže jsem si myslel, že mi budou k ničemu. Jakmile se na ně nalepí mokrý sníh, nejde přes něj nic vidět. Nebo stačí do toho trochu šlápnou, obličej mi zažhne námahou a brýle se mi zamlží. Je sice pravda, že bez nich moc dobře nevidím, ale dokážu si na to zvyknou a mozek nějaké obrázky dopočítá. To by ale nefungovalo, pokud bych si je opakovaně bral a sundával.

Když jsem je neměl vůbec, stejně to za moc nestálo. Sníh mi padal do očí, až mě pálily a dost to bolelo. Není to ten kyselý sníh? Marně jsem mžoural, abych viděl alespoň něco. Moc netuším, jaký je nejlepší recept. Jestli si nevzít brýle lyžařské. Někdo to přece musel vyřešit.

Jedna věc ale byla pozitivní. V létě bývají noci dost depresivní a temné. Všechno je takové černé. Na Spirále to neplatilo. Od sněhu se odrážely všechny zbytky světla a prostředí mi nepřišlo tak nepřátelské. Jezdil jsem si krásnou zimní krajinou a ani jsem nemusel moc svítit.

❄️ Mráz se blíží

Rozhodně si nemohu nepostěžovat na mokrý sníh a led. Občas jsem pod sněhem projel nějakou kaluží nebo břečkou a součástky kola se mi zasekávaly a pomalu jsem nemohl mluvit o řazení. Párkrát mi namrzly i kladky, takže neustále přeskakovaly a nemusím vám vysvětlovat, jak to bylo otravné.

Co bych si s sebou určitě příště vzal je rozmrazovač. Ve světě auto moto asi běžná věc, já ji moc neznal, ale zdatně pomáhá. Stačí na zamrznuté kladky nastříkat a led pouští jako voda. Moje kolo bylo oblepené směsí bahna, sněhu a ledu, až jsem se bál, jestli to přežije.

Nejtěžší okamžik jsem měl, když jsem řešil problém s brzdou a musel jsem sundat zadní kolo. Rozmrazovač jsem s sebou neměl a použil jsem svůj vlastní dech, aby povolila pevná osa a mohl jsem ji odšroubovat. Není to sranda v takovém počasí něco opravovat. Velmi rychle jsem ztrácel tělesné teplo a z prstů se stávaly dřevěné klacíky. A to jsem měl péřovou bundu.

V hlubokém sněhu jsem hodně hodil. Ještě že jsem nebyl první. Co bylo horší, sníh se mi nabaloval na špičky bot, pod kufry. S každým krokem se mi nalepila další vrstva, takže jsem chodil s dvěma obrovskými, sněhovými koulemi. Nejhorší to bylo do kopce. Šílěně mě z toho bolela lýtka, protože jsem neměl chodidla v přirozené pozici. Nesmírně otravné pak bylo znovu naskočit na kolo, protože jsem musel kufry očistit, abych je vůbec mohl zacvaknout. Nemluvně o tom, že jsem byl tak nepřipravený, že jsem vyrazil s totálně sešlapanými a vytrhával jsem se z pedálů.

S vodou to je podobný příběh. Jak jsme se všichni dozvěděli v reportáži od TV Nova – v mrazu mrzne. Tohle jsem si uvědomil teprve pár dní před závodem a bylo mi jasné, že bidony nebudou úplně fungovat. Vzal jsem si běžeckou vestu a camelbak. Protože jsem lenoch, nestaral jsem se o izolaci hadince. Stačilo se držet jediného pravidla – vodu vždycky fouknout zpět do vaku. Jednou jsem zapomněl a na několik hodin jsem byl bez vody. Oblékl jsem si péřovou bundu, abych ji rozehřál.

🐑 Jako ve vlnce

Zima je asi první věci, co si lidé spojí se závodem tohoto druhu. Ale to byla vlastně jedna z těch jednodušších věcí. Nemám graf teploty počasí celého závodu, protože jsem byl tak nepřipravený, že jsem si nevzal ani nabytí Garmin. Z toho co, jsem naměřil, mi vyšla průměrná teplota -2°C a minimální -6°C. Tohle jsou jen čísla a není to přesný odraz reality.

Pocitovka je to, na čem záleží. V noci jsem se cítil dobře, ale při svítání mě ovládl chlad. Je pravda, že rána bývají nejchladnější, ale podle grafu teploty to tak znatelné nebylo. Vzal jsem si další vrstvu rukavic a péřovou bundu. Zima mi byla nejspíše z nedostatku energie. Tělo šetřilo zdroje. Zastavil jsem se v obchodě, koupil si půllitr koly, pár banánu a za 10 minut jsem byl nový člověk.

Trup většinou není tak největší problém. Není příliš složité ho zahřát. Nejhorší jsou chodidla a hned za nimi ruce.

Ruce celkem jdou. Stačí si vzít prostorné rukavice na řidítka. I ty ale nejsou samospásné. Vozím levný pár z AliExpressu a místy mi byla i s dvěma páry rukavic uvnitř zima. Původně jsem si dovnitř chtěl brát lehké merino rukavice, ale zrovna jsem žádné neměl po ruce a moc se mi to nechtělo řešit.

S chodidly to je mnohem těžší. Jsou blízko zemní vody a příliš tučné oblečení by omezovalo šlapání. Naprostý základ je udržet nohy suché. Mokro je rychlá smrt. Nikdo určitě nechce černé prsty. Proces oblékání jsem u dalších závodníků pozoroval už ve vlaku na start:

• Brali si opravdové zimní, cyklistické boty. Žádné letničky.
• Většina používala ještě nějakou formu návleků. Já jsem měl jen návleky na špičky z Alíka, které se mi první noc tak ošlapaly, že jsem je vyhodil do koše.
• Snažili se zamezit přístupu sněhu skrz hořejšek boty. Jakmile tam něco napadá, roztaje to a je zle.

Pokud by nic z toho nefungovalo, stačí použít dva páry ponožek s igeliťákem uprostřed. Jsou to takové vodotěsné ponožky pro chudé, ale fungují.

🤪 Doporučil bych si Spirálu zkusit?

Doporučil bych po tom všem závod někomu? Jak jsem napsal, já měl velký problém s motivací. Prvních 7 hodin jsem se cítil opravdu hrozně a částečně to asi způsoboval fakt, že jsem si omylem zamkl vidlici a bylo to takové drncavé. Samotného mě to překvapilo, že jsem to v Plzni neotočil. Přímák to Prahy to jistil. Jednou jsem se dokonce začal na vlak vracet, ale ještě jsem to otočil.

Nejspíše jste to taky už zažili. Dojedete závod a řeknete si – UŽ NIKDY! A pak stačí pár hodin, dní, týdnů nebo i měsíců a občas vám to projde hlavou. A jednou si řeknete – ale jo, asi by to šlo. Vlastně to nebylo tak hrozný. Tenhle moment jsem už několik let neměl. Vždycky si na konci řeknu – dobrá výzva, klidně si to dám znovu.

Během prvních 24 hodin Spirály jsem zuřil a pokládal si otázku, co tam vlastně dělám. Ani jsem tu nechtěl nic psát. Chtěl jsem jen dokončit a zapomenout na to. V posledních osmi hodinách se mi to ale ždibínek zalíbilo. Trochu jsem se v tom sněhu naučil jezdit a vlastně to byla docela dobrá výzva. Mohla to být zábava, kdybych se na to díval v pozitivnějším světle.

Jak jsem jel poslední sekci s Hankou Uhlíkovou na našem společném posledním místě, mohli jsme si trochu pokecat a nálada se lehce zvedala. A asi jo, asi bych se sem mohl vrátit.

Spirála je zajímavá. Když se mě na bikepackingové závodě zeptají, kam jedu, můžu aspoň říct, kde je cíl. Tentokrát jsem prostě nemohl odpovědět. Nevěděl jsem, kde jsem a už vůbec ne, kam jedu. Byl to zvláštní pocit. Jelikož aplikace umožňovala online měnit trasu, stal jsem se figurkou v podivné hře. Kdyby mě navigovala v nekonečných kruzích, jezdil bych tam ještě dodnes.

Pokud najdete tu správnou motivaci, mohu vám tuto akci bezpečně doporučit. Je to trochu něco jiného. Ale ta výzva není zas tak těžká, jak by si mnozí mysleli. Stačí být trochu chytrý, vyrobit si kus dobrého materiálu a užít si to. Nejlepší pocit stejně bude, až uvidíte ty tváře lidí, co na vás budou mžourat v tom nejhorším možném počasí pro kolo.

Za fotky patří velké dík Pavlu Šťastnému.