Den #8 Jak jsem málem zmrznul

Po půlnoci mě vzbudil chlad. Uvědomil jsem si, že moje pohodlná karimatka významně ztvrdla. Byla kompletně bez vzduchu. Z horní části se mi odlepila záplata. Vydržela mi tam jen dvě noci. Venku byla pořádná zima, ale musel jsem se vyštrachat ven a opravit to.

Můj největší problém samozřejmě byl, že všechny jednorázové záplaty jsem už spotřeboval. Co teď? Naštěstí jsem měl v záloze ještě TPU záplaty z AliExpressu. Ty jsem si původně bral na případnou opravu nepromokavého oblečení, ale doufal jsem, že zvládnout i tuhle práci. Mýlil jsem se.

Záplata sice na pohled držela, ale když jsem karimatku nafoukal a lehl si na ni, vzduch si našel cestičku a unikal. Na třetí pokus se mi ji konečně podařilo zalepit tak, že držela a zkusil jsem znovu usnout. Jenže po pár hodinách jsem se znovu probudil na studené zemi. Vzdal jsem to. Zbývala mi už poslední TPU záplata a té jsem nevěřil, takže jsem to ani nezkusil. Rozhodl jsem se, že zimu přečkám na studené zemi.

Snad poprvé se ráno udělala pořádná rosa a mlha. Všechno bylo mokré a studené. Zimou jsem se netřásl, ale komfortně jsem se rozhodně necítil. Čekal jsem na východ slunce. Noční zalepování karimatky mě tak psychicky zdeptalo, že mě projíždějící závodníci nechávali chladným. Vstal jsem, až když bylo světlo.

Aby se mi uvnitř nekondenzovala vlhkost, měl jsem bivy částečně otevřený. Moc jsem si ale nepomohl. Spacák jsem měl pokrytý jinovatkou. Tu jsem zklepával ze všech svých věcí.

🌬️ Bude to držet?

Ke karimatce byla ještě druhá sada záplat, ale bez lepidla. Dobu schnutí doporučovali alespoň 24 hodin – nebylo to použitelné v terénu. Zkusil jsem použít lepidlo na duše, ale bohužel jsem neměl čas čekat na schnutí. Nechal jsem to 10 minut a všechno jsem sbalil.

Sice jsem se rozjel, ale vůbec se mi nechtělo se hýbat. Kvůli vysoké vlhkosti jsem přes brýle nic neviděl. Slunce nad horizontem bylo přímo přede mnou, takže jsem byl komplet slepý.

V údolí toho moc nebylo. Občas jsem viděl nějaké stádo ovcí. Občas nějakou jurtu nebo skupinu pastevců. Jinak to bylo kompletně prázdné. Neustále jsem přejížděl nějaké potoky a říčky. Nebyl to takový problém, ale neustálé mokro mi smývalo mazivo z řetězu. V lahvičce mi zůstala jen trocha na dně – tohle jsem podcenil. Do cíle mi pořád zbývaly vyšší stovky kilometrů.

Psychicky jsem byl na dně. Pořád na území nikoho, ale v cestě vpřed mi nic nebránilo. Mohl jsem se cítit zle, ale dokud jsem jel, byl jsem na tom ještě dobře. Asi 50 kilometrů jsem jel po rozbité cestě, mírně do kopce a proti větru. Údolí bylo sice krásné, ale už se mi okoukalo.

Udělal jsem si větší pauzu, abych vysušil věci. Taky jsem nechal záplatu na sluníčku, aby lepidlo pořádně vyschlo. Jestli to bude v noci fungovat, jsem nemohl vědět.

🛣️ Pomoc od domácích

Když jsem konečně dojel k finálnímu stoupání na Arabel Plateau, částečně mě to probudilo. Tahle plošina měla v závodě velmi silnou pozici, protože jsem se na ni měl vyškrabat celkem 3× z různých směrů. Další sekci totiž tvořily okruhy, které mě tam vracely.

Cesta do prvního okruhu vedla přes čtyřtisícový Suyak Pass – druhý toho jména na závodě. Nadmořskou výšku jsem už ani nevnímal, ale plný sil jsem nahoře rozhodně nebyl. Poctivě jsem kašlal a pod sedlem si snědl poslední zbytky lískooříškového másla. Další den budu potřebovat obchod.

This year though we won’t head down the Kumtor mining road to Barksoon or Jukuu immediately. Instead, we’ll take a right turn and head south over Suyek Pass (4024m), the second of this name in the race this year. This is a place that holds a particularly important place in the history of Kyrgyzstan. It is over this pass that thousands perished as they attempted to flee to China following the crushing of the 1916 uprising against the Russian Tsarist colonial regime. This is one of the ancient Silk Road routes to China via Bedel pass much further south. There are plans to rebuild this road and pave it, so there may not be long for us to explore it in its current untamed state. It’s another 4000m pass and a particularly spectacular one at that. We’ll follow a long loop round the Naryn river, through the Kara Say military base and back down to the shores of lake Issyk-Kul via the Kumtor road. This does mean that there will be over 400 KM without resupply this year. Water will not be a problem but think carefully about how much food you will need to make it back down to civilisation.

Pomalu se začalo stmívat. Jel jsem po roletové cestě a cítil jsem se vydrcaný až do morku kostí. Navíc jsem jel neustále proti větru. Byla to především bitva hlav. Potkal jsem kyrgyzského závodníka, který mi prozradil, že ráno se vítr otočí. To byla špatná zpráva. Ráno se totiž budu vracet opačným směrem.

Chvíli po setmění jsem dojel na nejzápadnější místo okruhu a začal se otáčet na druhou stranu. Vítr samozřejmě už trochu polevil, ale i tak mě popoháněl vpřed. Cítil jsem se rozhodně lépe než ráno.

🌚 Hlavně aby to nefoukalo

Zvažoval jsem, jak vyřešit spaní. Předpokládal jsem, že v noci zůstane vítr klidnější, takže nemělo cenu jet hluboko za půlnoc. Radši jsem použil svoji oblíbenou taktiku a šel spát dřív, abych další den vstával velmi brzy. I proto, že jsem si nebyl jistý, jestli záplata na karimatce vydrží, a bude pro mě lepší spát za menší zimy. Radši tu zimu projedu.

Karimatku jsem nafoukl, ne do plného tlaku. Doufal jsem, že nebude na záplatu vyvíjet takovou sílu a bude pravděpodobnější, že vydrží.

Zítra jsem se měl konečně vrátit do civilizace.