Když jsem si na mnoha místech četl, že Silk Road Mountain Race je nejtěžší MTB závod na světě, považoval jsem to spíš za marketing než za realitu. Teprve až na místě jsem se musel tomuhle tvrzení podvolit a uznat ho. Dostal jsem se do tolika těžkých situací, že mi to bylo až nepříjemné. O co jsem si koledoval, to jsem dostal.
Každé dobrodružství někde začíná, často dost nevinně. I tohle začalo v podstatě náhodou. Co mě vedlo k tomu jet všechny tři Mountain Race závody a proč je Silk Road nejtěžší z nich? Jak jsme v české sestavě dorazili do Oše a proč jsme neměli vůbec, ale vůbec nic zařízené… Číst dále
I když jsme to měli na salámu, chtěli jsme se aklimatizovat a užít si nějaké to dobrodružství před závodem. Plán jsme měli většinou jen na den dopředu, což nás nakonec donutilo překonat jedno z nejtěžších sedel, co se kdy na Silk Road Mountain Race objevilo – Jiptick pass. S výškou 4180 metrů, kterou už znám zpaměti, nás nic horšího na trati nepotká. Číst dále
Byl to nejtěžší start závodu, jaký jsem kdy zažil. Zatímco jindy se nechám rozhodit kdejakou maličkostí, tady jsem zachoval chladnou hlavu a bez větších zádrhelů se mi dařilo situaci řešit. Motivaci jsem měl nastavenou téměř dokonale. A kromě toho jsem získal cennou zkušenost, kterou ještě někdy určitě využiju. I když doufám že ne 😉. Číst dále
Ráno jsem se probudil beznadějně poslední, ale věděl jsem, že se to změní. Dříve nebo později. Silk Road Mountain Race je dlouhý závod a já budu mít hodně času si pár cyklistů pochytat. Nejdřív jsem ale musel v Oši najít místo, kde se dají sehnat nová řidítka a to nebylo jen tak. Číst dále
Třetí den jsem konečně potkal nějaké závodníky. Chrti mi bohužel vyžrali ty nejlepší zásoby z obchodů, takže bylo těžké něco dobrého najít. I když jsem strávil deset dní na aklimatizaci, pořád jsem narážel na něco nového. Například takový kamenný déšť jsem opravdu nečekal. Číst dále
100 kilometrů z kopce a po dálnici – to nezní jako trasa nejtěžšího MTB závodu, že? Uznávám, že to jelo relativně rychle, ale s větrem v ksichtě jsem nemohl přestat šlapat. Pamírská dálnice nebyla žádná dálnice, někde chyběl asfalt a občas mi cestu blokovalo stádo ovcí. Aspoň večer jsem měl to velké štěstí na ubytování… Číst dále
Jaké to je jít s kolem 30 kilometrů? Hodně náročné! Hlavně když ten naložený stroj musíte tahat do nesmyslných srázů, brodit s ním opakovaně řeku a celkově vám dost překáží. Místy jsem měl pocit, že mi jde o život. Jak jsem se s tím popral? Číst dále
Co by kdyby? Občas si na závodech tuhle otázku pokládám, když si spílám za vlastní chyby. Jsem sice jen člověk, ale který člověk si ustele na špičatém kameni? A to jsem v tu chvíli ještě netušil, kolik problémů mi to přinese. Číst dále
Sedmý den byl pro další průběh Silk Roadu klíčový. Projížděl jsem přes největší město na trase – Naryn, kde jsem si musel koupit jídlo na příštích 450 kilometrů. Polovina ulic byla rozkopaná a najít nějaké jídlo bez masa byl nadlidský úkol. Číst dále
Vůbec mi to nepřišlo, že jedu už osmý den. Fyzicky jsem na tom nebyl špatně, ale když mě podruhé zradila karimatka, psychicky mě to zlomilo. Přes mrazivý opar jsem neviděl světlé zítřky. Vůbec jsem nevěděl, jestli další noc budu spát na měkkém a teplém, nebo na tvrdé a studené zemi. Číst dále
Koupete se rádi? A co takhle uprostřed pustiny, kde není ani signál a v ledové řece se silným proudem? Udělal jsem tam několik chyb, ale naštěstí jsem za ně platil jen nepříjemnými pocity. Vysněná první dvacítka byla na dosah ruky, ale v checkpointu jsem se dostal do těžkých potíží. Číst dále
