Hope 1000

1 010 km
Vzdálenost: 29 560 m
Převýšení

Hope 1000 je tisícikilometrová akce ve Švýcarsku. Na účastníky čeká 30 tisíc metrů stoupání. To jsou ale jen čísla. Tento ročník probíhal za vlny obrovských veder. Trpěl jsem tolik, že jsem už hledal spojení domů, že vzdám. Nakonec jsem se dokázal adaptovat a o to větší jsem v cíli cítil uspokojení z vlastního sebepřekonání.

Živá, širokoúhlá krajinářská fotografie zachycuje klikatou betonovou cestu vedoucí dolů do svěžího zeleného údolí, orámovanou tmavými, texturovanými větvemi stromu v popředí. Vlevo ostnatý drátěný plot s zvětralými dřevěnými sloupky odděluje cestu od travnatého pole. Ve střední části se v dálce pod jasně modrou oblohou rozprostírají zvlněné zelené kopce posetými lesy. V údolí je vidět úzká silnice. Celkový dojem je klidná, rozlehlá venkovská scéna za slunečného dne.

Den #1 Jak mě to sežehlo

Hope 1000 byl můj „Áčkový“ závod pro rok 2022 a poctivě jsem se na něj připravoval. Tropické horko i vysoko v horách mi připravilo hodně vysoký level obtížnosti. Šel jsem za hranu a obával jsem se nejhoršího. Číst dále

Pohled shora ze klikaté silnice ukazuje rozsáhlé údolí pod sebou, obklopené četnými horami. V dálce je vidět velké jezero s městem postaveným kolem jeho břehů. V popředí podél silnice vede svodidlo a vlevo na svahu stojí tradiční dřevěný dům s červenou střechou, shlížející na údolí.

Den #2 Jak jsem našel naději

Ještě jsem si lízal rány z prvního dne a slunce znovu ovládlo oblohu. Dosáhl jsem stavu naprostého vyčerpání, kdy jsem absolutně netušil, co mám dělat dál. Uvízl jsem mezi dvě kopci. A jenom nezdolná vůle mě mohla zachránit. Číst dále

Sluncem zalitá, hrbolatá polní cesta se vine svěže zelenou loukou a stoupá vzhůru k impozantním, šedým skalnatým horám v dálce. Hory jsou v nižších partiích částečně pokryty tmavě zelenými borovými lesy. Po levé straně cesty se podél okraje travnatého pole táhne jednoduchý drátěný plot s dřevěnými sloupky. Jasné sluneční světlo dopadá shora zleva a vrhá jemnou záři na krajinu.

Den #3 Jak jsem se adaptoval

Ještě první den to vypadalo, že nikam nedojedu. Moje tělo ale ukázalo svoje kvality a na nepříznivé počasí se adaptovalo. Už jsem dokázal jet do kopce i za doprovodu slunečních paprsků. Jen ta nevyspalost mě začala dohánět. Číst dále

Široký záběr vinoucí se polní cesty v zeleném údolí, obklopeném horami pod zamračenou oblohou. V popředí se podél travnatého svahu s divokými květinami táhne žluté provazové oplocení.

Den #4 Jak jsem dobýval průsmyky

Nejkrásnější den neznamená nejjednodušší. Na Hope 1000 jsem obdivoval Alpské průsmyky, ale tvrdě jsem za to platil. Na programu jsem měl jen tři kopce, ale o to větší bylo převýšení. Výhledy byly tak krásné, že je nemohu slovy popsat. Číst dále

Radostný mužský cyklista, oblečený v červeném cyklistickém dresu a černých šortkách, stojí na dřevěném chodníku a triumfálně drží nad hlavou své naložené bikepackingové kolo. Jeho boty a spodní část nohou jsou pokryté blátem, což naznačuje náročnou jízdu. Za ním stojí bronzová socha muže se zdviženou pěstí ve vzduchu, napodobující oslavnou pózu cyklisty. V pozadí je rušná městská scéna s budovami, stromy a jasně modrou oblohou.

Den #5 Jak mě hlava klamala

💬 1 komentář

Byl jsem pevně rozhodnutý, že nepůjdu spát, dokud nedojedu do cíle. Dávat si takový závazek byla chyba! Nejenže mě několikrát chytla bouřka a jel jsem hodiny v hustém dešti. Ale spánková deprivace na mě dolehla jako nikdy dřív. Číst dále