Michal Ozogán
Ebook

1000 Miles Adventure 2021 🥉

Mapa trasy 1000 Miles Adventure 2021 🥉
1 843 km
Vzdálenost
35 685 m
Převýšení
Stáhnout GPX

V roce 2021 jsem se přihlásil na 1000 Miles Adventure, abychom zajel speciální variantu 2020 mil. To jest tam a zpátky. Bohužel ani tento rok nám to nevyšlo. Méně než 24 hodin před startem se trasa kvůli COVIDu změnila, a jeli jsme jen „Kolem Česka“. I když jsem byl zklamaný, že nenavštívím medvědy, vyvrbilo se z toho neopakovatelné dobrodružství a do cíle jsem dorazil nadšený jako nikdy dřív.

Muž v červené košili, šedé vestě, podkolenkách a přilbě se slunečními brýlemi jede na bikepackingovém kole směrem k divákovi po štěrkové cestě. Cesta je lemována vysokou, suchou trávou a lučními květinami. V pozadí se rozkládá hustý les jehličnatých stromů přes zvlněný kopec pod jasně modrou oblohou s roztroušenými mraky.

Den #1 Jak mi čarovný tuplák zaklel nohy

💬 1 komentář

První den a hned na mě přišla krize? Jestli mě po nepovedeném předchozím ročníku mohlo něco rozhodit, bylo to právě tohle. Opět jsem tak neuspěl ve své nonstop jízdě a musel jsem udělat to, co nikdo na bikepackingových nechce dělat. Spát. Číst dále

    Kamenná cesta se vine do kopce mlhavým, svěžím lesem. Tmavá větev stromu se zelenými listy se táhne z levého horního rohu a částečně rámuje scénu. Cesta je obklopena hustými zelenými a žlutozelenými keři a vysokými travinami. Mlha v pozadí zakrývá vrcholky stromů, což scéně dodává klidnou, éterickou kvalitu.

    Den #2 Jak jsem spílal nad svým osudem

    Ani druhý den jsem se nedokázal vymanit z předstartovní strnulosti. Nohy se mi nechtěly točit, hlava chtěla odpočinek, ale naštěstí jsem pořád někoho potkával a moc na to nemyslel. Takže ta největší rána přišla až večer. Číst dále

      Nízký úhel záběru zachycuje usmívajícího se muže na kole v popředí, za nímž jsou vidět stany, dřevěná chata a další lidé v pozadí, vše zasazeno do svěží travnaté oblasti vedle hustého lesa. Dvě vlajky ve tvaru kapky s nápisem „1000 Miles Adventure“, jedna červená a jedna bílá, jsou částečně zakryté stromy vpravo, což naznačuje bikepackingovou akci.

      Den #3 Jak jsem jel zmordovanými lesy

      Moje trápení pokračovalo i třetí den. Věděl jsem, že takhle to dál nejde a chtěl jsem to skončit. Tím nemyslím skočit ze skály. Řekl jsem si, že od CP1 bude všechno lepší. A pak se začaly dít zázraky. Číst dále

        Živá scéna západu slunce nad rozlehlým zeleným polem, pravděpodobně pastvinou, ohraničenou plotem vpravo a v popředí. V dálce siluety stromů tvoří horizont, za kterým jsou vidět mlhavé hory. Stádo krav se pase ve středním plánu, zatímco zapadající slunce, zářivě žluto-oranžová koule, dominuje v pravé horní části záběru a vrhá teplou záři přes krajinu. Obloha je směsicí dramatických tmavých mraků a jasných, měkkých žlutých a oranžových tónů poblíž slunce.

        Den #4 Jak jsem se trhnul

        Ze slabého začátku jsem začal péct hodně zajímavý koláč. Postupoval jsem startovním polem a cítil jsem se skvěle. Krkonoše pro mě představovaly jen pár příjemných kopečků. To nejlepší se mi ovšem poštěstilo až na konci dne. Potkal jsem někoho, kdo tam vůbec neměl být. Číst dále

          Mužský cyklista v červeném dresu, helmě a brýlích jede na horském kole přímo k fotoaparátu po úzké polní cestě, obklopen vysokou zelenou a zlatou trávou. Za ním v pozadí pod jasnou oblohou jsou husté zelené stromy. Na řídítkách kola je připevněná malá taška.

          Den #5 Jak jsem kličkoval mezi bouřemi

          Každý den byl o něco lepší. I když jsem ráno vstával do hustého deště, moje rozpoložení dosáhlo vrcholu. Sbíral jsem jeden skalp za druhým a hned po CP2 jsem se vydal na úplně novou trasu. Večer jsem nicméně už bojoval s únavou, a kromě toho se na mě snášela mračna. Číst dále

            Širokoúhlý záběr z úrovně očí zachycuje skupinu lidí, převážně cyklistů, shromážděných na sluncem zalitém náměstí s dlažebními kostkami. V popředí jede směrem doprava usměvavý muž v červeném cyklistickém dresu a helmě na horském kole. Nalevo od něj drží jiný muž v červené košili a šortkách fotoaparát se stabilizátorem a dívá se na cyklistu. Za cyklistou se výrazně tyčí bílý barokní morový sloup s propracovanými sochami. Napravo od sloupu stojí skupina čtyř žen a jednoho muže, někteří v cyklistických helmách a sportovním oblečení jasných barev (růžová, neonově žlutá, fuchsiová a oranžová), tleskají a usmívají se na blížícího se cyklistu. U morového sloupu jsou zaparkována dvě kola. V pozadí je vidět zdobený barokní kostel se dvěma výraznými věžemi a klasickými fasádami, spolu s několika historickými budovami s červenými taškovými střechami a bílými fasádami. Obloha je jasně modrá s roztroušenými bílými mraky.

            Den #6 Jak jsem na Mílích zažil „výběr z hroznů“

            Míle si pro mě každý rok připravily něco speciálního. Něco, na co jsem pak ještě dlouho vzpomínal. Tento rok to bylo bahno. Bahno, které si jen těžko dokážete představit. Přenášel jsem kolo polními cestami, kde se mi na něj nalepovalo bahno, až vážila snad metrák. Číst dále

              Cyklistické vybavení pro bikepacking je zaparkováno pod stromem na prašné cestě s výhledem na jezero obklopené hustým lesem. Kolo, tmavě červené horské kolo hardtail s předním odpružením, směřuje doprava. Má připevněno několik brašen: tmavou přední brašnu na řídítkách, tmavou rámovou brašnu a tmavou podsedlovou brašnu schovanou pod sedlem. Na spodní rámové trubce jsou vidět dvě lahve na vodu, jedna žlutá a jedna červená. Sluneční světlo vrhá stíny z kola a stromu na prašnou cestu v popředí. V pozadí se klidné jezero táhne přes celý záběr, s tmavě zeleným jehličnatým lesem na vzdáleném břehu pod jasnou, mírně zamlženou oblohou.

              Den #7 Jak jsem se těšil na kopce

              💬 2 komentáře

              Pomalu jsem se blížil do finále. Před sebou jsem měl už jen dva soupeře, a ačkoliv měli náskok, dozvídal jsem se, že sotva jedou. Tlačil jsem na pilu, jak nejsilnější jsem dovedl a nasbíral jsem nejvíce kilometrů závodě. Nebylo to ale zadarmo a jak se snesla noc, dostal jsem se do závažných problémů. Číst dále

                Světlý, sluncem zalitý pohled na krajinu z mírné vyvýšeniny, s výhledem na rozlehlé zelené pole. Slunce, vysoko v levém horním rohu, vytváří silný odlesk objektivu, který osvětluje velkou část levé strany obrazu. Pole, pokryté bujnou zelenou trávou, dominuje popředí a střednímu plánu. Ve spodní části uprostřed a vpravo jsou plochy mokré, blátivé země s viditelnými stopami po pneumatikách nebo šlápotami a několik malých kaluží odrážejících jasnou oblohu. Ve středním plánu, směrem doprava, se na mírné vyvýšenině nachází malý, izolovaný shluk stromů nebo keřů. Tmavě zelená lesní linie se táhne podél horizontu na pravé straně obrazu, kontrastující s jasnou oblohou nahoře, která je poseta roztroušenými bílými mraky. Celkový dojem je klidný, slunečný den v přírodním, možná venkovském prostředí.

                Den #8 Jak jsem spal ve škarpě

                Jednou se to muselo zlomit. Moje krasojízda se osmý den změnila v plejádu problémů. Ovládly mě špatné myšlenky, hlad i spánek. Zašlo to dokonce tak daleko, že jsem si v jednu chvíli vlezl do škarpy hned vedle cesty. Dokonce i počasí zuřilo a zlévalo mě přeháňkami. Číst dále

                  Dva cyklisté, celí od bahna, stojí se svými koly na polní cestě, obklopeni zelenými stromy a trávou. Cyklista vlevo, oblečený ve světle modro-černém dresu a černých cyklistických kraťasech, se přátelsky usmívá a dívá se doleva. Má brýle a tmavou helmu se světlem a kamerou nahoře. Jeho pravá noha je pokrčená, s chodidlem na rámu kola. Cyklista vpravo, oblečený v tmavě červeném dresu a odpovídajících cyklistických kraťasech, má také brýle a bílou helmu s červenými akcenty. Dívá se doleva, s tělem mírně natočeným k divákovi, a jeho pravá noha spočívá na horní rámové trubce kola. Obě kola jsou naložena bikepackingovými brašnami na řídítkách a rámech a jsou viditelně špinavá od cesty. V pozadí jsou pod jasnou oblohou viditelné zvlněné zelené kopce a několik roztroušených budov.

                  Den #9 Jak se ze mě stal energetický upír

                  Na bikepackingových závodech je úžasné, že můžete mít obrovskou radost z toho, že vás někdo dožene. Tady není místo pro soupeře. Jsme tu všichni souputníci. Na konci dne jsem věděl, že do cíle nepojedu sám a že se rozhodně naučím pár triků. Číst dále