1000 Miles Adventure 2019

1 636 km
Vzdálenost: 37 390 m
Převýšení

Předloni jsem konečně dojel. Byl to pro mě obrovský úspěch, protože okolnosti se nejednou postavily proti mně. Po dvou letech jsem se postavil na start 1000 Miles Adventure potřetí a už mi nestačilo pouze dojet. Chtěl jsem být rychlejší! Už jsem nechtěl s trasou bojovat. Chtěl jsem si ji konečně užít. A chtěl jsem pochopit, proč se sem lidé vrací.

Velká skupina cyklistů, mnozí s helmami a batohy, se shromažďuje kolem zaparkovaného nákladního auta s otevřenou zadní částí, což naznačuje, že buď nakládají, nebo vykládají vybavení. Na levé straně snímku je několik velkých kartonových krabic, na jedné z nich je natištěno „CRUSSEL“. V pozadí je vidět modré zábradlí a červenobílý vlak na vyvýšené trati, s průmyslovými budovami a komíny dále v dálce. Zdá se, že se jedná o venkovní, průmyslovou nebo dopravní oblast za slunečného dne.

Den #1 Jak se mi lepila smůla na tretry

💬 3 komentáře

Nebylo to snadné. Poctivě jsem už od zimy trénoval a chtěl jsem, abych byl rychlý. Přes veškerou přípravu jsem se na začátku potýkal s problémy. Abych se dostal ještě v noci na Hrešnou, musel jsem je překonat. Číst dále

Černý pickup Ford Ranger s bílým emblémem na boku a českou poznávací značkou (7AI 2896) je zaparkovaný na travnatém poli v popředí, mírně natočený k divákovi. Ve středním plánu jedou tři cyklisté po polní cestě, která se vine přes pole zelené trávy vlevo a pole zlato-hnědých plodin (pravděpodobně pšenice) vpravo. V pozadí se na obzoru rozprostírá vesnice s mnoha domy a několika výraznými kostelními věžemi, za níž se tyčí zvlněné zelené kopce a vzdálené hory pod jasně modrou oblohou.

Den #2 Jak ze mě vedro vysálo všechnu sílu

Rozjeté jsem to měl skvěle! Vůbec poprvé jsem viděl čelo závod někdy jindy než na startu. Druhý den mě ale sužovalo velké vedro a potřeboval jsem vnější motivaci, abych se hecnul a jel dál. Tu jsem ale získal a na poslední chvíli mířil do medvědího zákazu. Číst dále

Usmívající se cyklista-muž v bílo-černém dresu, šedé přilbě Uvex, slunečních brýlích a červené hydratační vestě je natáčen venku. Stojí vedle svého kola s řídítky viditelnými v popředí. Napravo od něj drží osoba kameru s chlupatým mikrofonem namířeným na něj, zatímco další osoba v modré košili stojí poblíž, částečně viditelná zezadu. V pozadí je velká kovová konstrukce a svěže zelené kopce pod zataženou oblohou.

Den #3 Jak mi prvně v životě nestačil jeden kebab

💬 6 komentářů

I když jsem o střetnutí s medvědem slyšel všude kolem sebe, mně se to téměř nedotýkalo. Spal jsem zabezpečený v rozhledně. Spánek jsem potřeboval. Dnes mě čekala nejvyšší hora v závodě a potřeboval jsem ukousnout další medvědí zákazy. Číst dále

Dva mužští bikepackeři odpočívají se svými koly ve tmě. Muž vlevo, otočený doprava, má na sobě bílo-černý dres, červený batoh, bílou helmu s nápisem „uvex“ a brýle. Jeho čelovka osvětluje ruce opřené o řídítka. Muž vpravo, viděný od pasu nahoru, má na sobě tmavou bundu, šedou helmu a dívá se dolů. Oba muži sedí na svých kolech, která jsou viditelná v dolní části záběru.

Den #4 Jak jsem překonal všechny vrchy

💬 5 komentářů

Míle jako závod začínají v okamžiku, kdy vyjedete ze slovenských zákazů pohybu v noci. Teprve potom přichází ta svoboda a volnost. Můžete jet, dokud nepadnete únavou do příkopu. Já se rozhodně nehodlal šetřit a šlapal jsem i za světla čelovek. Číst dále

Dva bikepackeři (muži) vedou svá horská kola prašnou stezkou za slunečného dne. Slunce, vydávající jasné paprsky, je umístěno v levé části záběru, blízko obzoru. Cestu lemují velké kameny a suchá tráva, přičemž jeden obzvláště výrazný kámen zachycuje sluneční paprsky vlevo. Muž v popředí má na sobě bílo-červený cyklistický dres, černé kraťasy, sluneční brýle a helmu a tlačí své kolo přímo k divákovi. Další muž, dále vzadu a vpravo, má na sobě tmavou bundu a helmu a také vede své kolo. Obloha nad nimi je jasně modrá s několika tenkými mraky.

Den #5 Jak jsem jezdil jako invalida

💬 4 komentáře

I když mi to jelo přes Moravu rychle, necítil jsem se dobře. Jakmile jsem sesednul z kola, sotva jsem se hýbal. Jiný pohyb než šlapání mi byl cizí. Musel jsem ale spěchat. Měl jsem nastavený plán a pátý den jsem měl dorazit do druhého checkpointu a ocitnout se polovině závodu. Číst dále

Cyklista v oranžové bundě, černých kalhotách, bílé helmě a slunečních brýlích jede na kole přes travnatou plochu. Má na zádech hydratační batoh a drží se řídítek. V pozadí je hnědý dřevěný dům, velká cedule s mapou a další cedule s nápisem „FINISH“. V pozadí také stojí dva vysoké bílé bannery s viditelným nápisem „1000 MILES“. Zem je pokryta zelenou trávou, nalevo jsou stromy a co vypadá jako piknikový stůl.

Den #6 Jak se mi roztočily nohy

💬 2 komentáře

Vyrazit z poloviny není lehké. Máte za sebou hromadu kilometrů a dobře víte, že tuhle hromadu budete muset pokořit ještě jednou. Tenhle rok to bylo jiné a já odjížděl v dobré náladě. Přes sebou jsem měl oblíbené úseky Mílí a co by mě mohlo zastavit? Číst dále

Muž v červené košili stojí zády ke kameře a dívá se na osobu v cyklistickém vybavení s kolem v travnatém poli. V pozadí se pod jasnou oblohou táhnou zvlněné zelené kopce posetými stromy. Osoba na kole má zřejmě helmu a sluneční brýle a k rámu kola má připevněné brašny, což naznačuje cyklistický výlet.

Den #7 Jak jsem jel pohádkový závod

💬 2 komentáře

Sedmý den mě čekaly Krkonoše. Svým způsobem je nemám rád. Je to sice takové město na horách. Na druhou stranu je i přes velké převýšení umím, a proto jsem si byl jistý, že dorazím na CP2. Ale neberte to tak, že se nemusím snažit. Jelo se na krev. Číst dále

Prašná cesta se stáčí doprava a stoupá do odlesněného svahu. Nalevo se pod zataženou oblohou táhne do dálky svěže zelené údolí s hustě zalesněnými svahy. V dálce se na obzoru zvedají dva výrazné kopce. Napravo stojí na strmém hnědém náspu vysoké, štíhlé borovice. V popředí je suchá tráva, pařezy a malá kaluž odrážející oblohu.

Den #8 Jak se mi přestalo dařit

Míle si začaly vybírat svou daň. I když se mi jelo mnohem lépe než předloni, únava mě po tisíci kilometrech přeci jen dostihla. A jak se blížil cíl, chtěl jsem to mít už za sebou. Už nešlo o to být rychlý. Šlo o to vydržet. Číst dále

Dva mužští cyklisté jedou na kole po zpevněné cestě pod zataženou oblohou. Cyklista v popředí je na pravé straně snímku, má na sobě červenou bundu, černé kalhoty, bílou helmu a sluneční brýle, usmívá se a dívá se doprava. Jede na tmavém horském kole s lahví na vodu připevněnou k rámu. Druhý cyklista je dál vzadu a nalevo, má na sobě černou bundu a tmavou helmu a blíží se k přechodu pro chodce. V pozadí je dlouhý hnědý protihlukový plot vedoucí souběžně s cestou a vysoká pouliční lampa s kamerou nebo senzorem je vidět zcela vlevo.

Den #9 Jak jsem se jen viděl v cíli

Krušnými horami to končí. Mají tu nezáviděníhodnou pozici, že jsou na konci, a proto nejsou příliš oblíbené. Jak se cíl přibližoval, už jsem chtěl jen dojet. A Krušné hory mi to dělaly pěkně krušné, že jsem si musel koupit další pár rukavic. Číst dále

Osoba na horském kole se usmívá, dívá se dopředu a má na sobě oranžovou bundu, helmu a sluneční brýle, zatímco projíždí pod velkou nafukovací černou bránou. Na bráně je růžovo-bílý nápis „1000 MILES ADVENTURE by Jan Kopka“. Pod bránou je žlutý banner s nápisem „FINISH“. Po obou stranách brány jsou vysoké, zelené vertikální vlajky s textem a bílé „A“ cedule s logem „ISOMA 1000 MILES ADVENTURE“ a textem jako „1629 KM“ a „29 KM“. Další banner s nápisem „1000 MILES ADVENTURE“ je vidět za dřevěným plotem vlevo. Scéna se odehrává venku za částečně zataženého dne, s trávou v popředí a budovou a elektrickým vedením v pozadí.

Den #10 Jak jsem udolal mrazy

💬 2 komentáře

Poslední den bývá úplně ten nejtěžší. I když je většinou o všem rozhodnuté a dojetí se spíš formální záležitostí, hrozně se to vleče. A ten den to nebylo jiné. V noci jsem mrznul a oblékal jsem i termoizolační fólii. Co mě zachránilo, byla jízda ve svou. Číst dále