Předloni jsem konečně dojel. Byl to pro mě obrovský úspěch, protože okolnosti se nejednou postavily proti mně. Po dvou letech jsem se postavil na start 1000 Miles Adventure potřetí a už mi nestačilo pouze dojet. Chtěl jsem být rychlejší! Už jsem nechtěl s trasou bojovat. Chtěl jsem si ji konečně užít. A chtěl jsem pochopit, proč se sem lidé vrací.
💬 3 komentáře
Nebylo to snadné. Poctivě jsem už od zimy trénoval a chtěl jsem, abych byl rychlý. Přes veškerou přípravu jsem se na začátku potýkal s problémy. Abych se dostal ještě v noci na Hrešnou, musel jsem je překonat. Číst dále
Rozjeté jsem to měl skvěle! Vůbec poprvé jsem viděl čelo závod někdy jindy než na startu. Druhý den mě ale sužovalo velké vedro a potřeboval jsem vnější motivaci, abych se hecnul a jel dál. Tu jsem ale získal a na poslední chvíli mířil do medvědího zákazu. Číst dále
💬 6 komentářů
I když jsem o střetnutí s medvědem slyšel všude kolem sebe, mně se to téměř nedotýkalo. Spal jsem zabezpečený v rozhledně. Spánek jsem potřeboval. Dnes mě čekala nejvyšší hora v závodě a potřeboval jsem ukousnout další medvědí zákazy. Číst dále
💬 5 komentářů
Míle jako závod začínají v okamžiku, kdy vyjedete ze slovenských zákazů pohybu v noci. Teprve potom přichází ta svoboda a volnost. Můžete jet, dokud nepadnete únavou do příkopu. Já se rozhodně nehodlal šetřit a šlapal jsem i za světla čelovek. Číst dále
💬 4 komentáře
I když mi to jelo přes Moravu rychle, necítil jsem se dobře. Jakmile jsem sesednul z kola, sotva jsem se hýbal. Jiný pohyb než šlapání mi byl cizí. Musel jsem ale spěchat. Měl jsem nastavený plán a pátý den jsem měl dorazit do druhého checkpointu a ocitnout se polovině závodu. Číst dále
💬 2 komentáře
Vyrazit z poloviny není lehké. Máte za sebou hromadu kilometrů a dobře víte, že tuhle hromadu budete muset pokořit ještě jednou. Tenhle rok to bylo jiné a já odjížděl v dobré náladě. Přes sebou jsem měl oblíbené úseky Mílí a co by mě mohlo zastavit? Číst dále
💬 2 komentáře
Sedmý den mě čekaly Krkonoše. Svým způsobem je nemám rád. Je to sice takové město na horách. Na druhou stranu je i přes velké převýšení umím, a proto jsem si byl jistý, že dorazím na CP2. Ale neberte to tak, že se nemusím snažit. Jelo se na krev. Číst dále
Míle si začaly vybírat svou daň. I když se mi jelo mnohem lépe než předloni, únava mě po tisíci kilometrech přeci jen dostihla. A jak se blížil cíl, chtěl jsem to mít už za sebou. Už nešlo o to být rychlý. Šlo o to vydržet. Číst dále
Krušnými horami to končí. Mají tu nezáviděníhodnou pozici, že jsou na konci, a proto nejsou příliš oblíbené. Jak se cíl přibližoval, už jsem chtěl jen dojet. A Krušné hory mi to dělaly pěkně krušné, že jsem si musel koupit další pár rukavic. Číst dále
💬 2 komentáře
Poslední den bývá úplně ten nejtěžší. I když je většinou o všem rozhodnuté a dojetí se spíš formální záležitostí, hrozně se to vleče. A ten den to nebylo jiné. V noci jsem mrznul a oblékal jsem i termoizolační fólii. Co mě zachránilo, byla jízda ve svou. Číst dále
