V roce 2015 jsem se dokodrcal pouze do polovičního cíle 500 mil. Moje výbava ani příprava neodpovídala nárokům, který tento bikepackingový závod na jezdce klade. Na 1000 Miles Adventure jsem se vrátil s jediným cílem – tentokrát opravdu dojet. A to za každou cenu! Osud moje rozhodnutí rozhodně nebral na lehkou váhu, protože do cesty mi připravil mnohem více překážek než předloni. Bojoval jsem s defekty, elektronikou, počasím i únavou. Tohle bylo opravdové dobrodružství.
Už jsem nebyl ten nepolíbený nováček. I když jsem se stále nepovažoval za cyklistu, na startu jsem se cítil připravený. Věděl jsem, že se stačí pohybovat kupředu a odrážet všechny rány, které mi trasa nachystá. Číst dále
Nepatřil jsem k mimozemšťanům, co jeli prakticky nonstop a stejně jsem cítil spánkovou deprivaci. Celou noc mě udržoval ve střehu adrenalin. Tak moc jsem se těšil až zase budu v kopcích trpět. A kdo ví? Možná začnu i závodit. Číst dále
| 💬 4 komentáře
Kdo to kdy vymyslel jezdit po loukách? Kola patří na cesty. Kdo tohle trasoval, nadával jsem! Marné byly moje zoufalé výkřiky. Přesto se mi na Slovensku líbilo. Každá krása totiž něco stojí a já platil hodně tvrdou měnou. Číst dále
Míle, ty neujedete na nohy nebo na jídlo. Na ty musíte hlavou. Respektive musíte svoji hlavu obelstít nebo ona obelstí vás. A přesně tohle se mi stalo. Šeptala mi do ouška, jak jsem unavený, a přitom to bylo úplně jinak! Jakmile jsem prozřel, nebylo pro mě pokoření Križné velký problém. Číst dále
Moje představy o kvalitní přípravě se kompletně minuly s realitou. V těžkém terénu, na který na Mílích narážím každou chvíli, má na životnost duší neblahý vliv. V takové chvíli je dobré mít kvalitní sadu lepení. A co jsem měl já? Vyschlou tubu. Číst dále
| 💬 2 komentáře
To, co si musíte hlídat jako oko v hlavě je především vaše navigace. Ta obsahuje záznam vaší projeté trasy a bez ní nemůžete prokázat, že jste Míle dojeli. Tento den se GPSka pokazila a já propadal naprostému zoufalství. Přesto existoval způsob, jak tohle překonat. Pomalu, ale vytrvale jsem se blížil k dalšímu checkpointu. Číst dále
Často jsem si říkal, proč musí trasa vést zrovna touhle bažinou. Proč nemůžeme jet normální cestou? Proč muselo tak strašně pršet? Proč mi ta navigace nemohla vydržet? Až někdy na konci jsem si uvědomil, že je zbytečné se ptát. Protože každá špatná cesta se vykoupí krásnou a každá nepřízeň osudu přinese něco dobrého. Číst dále
Kilometry mi rychle ubývaly. Ráno jsem se probudil s krásným číslem – 100 kilometrů do druhého checkpointu. Po moravské planiny, ale na mě opět čekaly hory. A že Jeseníky nejsou pro bábovky. Vždyť na poslední výpravě jsem si tam roztřískal kolo. Číst dále
Často se mě lidé ptali, kudy to jedu. Já jen s lehkým úsměvem odpovídal, že ani nevím. Mám tady tu čárku v navigaci a té se držím, i kdyby trakaře padaly. I když se mi kolo rozpadalo, šlapal jsem. A i díky tomu se v posledním kopce začal psát příběh mého teď už legendárního pedálu. Číst dále
Moje energie byla jako na houpačce. Chvíli jsem si myslel, že vyjedu i schody a jindy jsem se musel přemáhat, abych se někde nepoložil do trávy. Už nějakou dobu touha po ulehnutí převládala. Ale desátý den jako bych chytil druhý dech a valil jsem jako ďábel… Číst dále
Epičnost jedenáctého dne se dá jen těžko vyjádřit slovy. Před sebou jsem měl velmi těžký úsek přes Krkonoše. Ty mají převýšení na rozdávání. Do cesty se mi stavěly překážky a já prostě rubal po hlavě. Neznal jsem slitování. Až po půlnoci jsem si vlezl do svého mokrého spacáku a cítil jsem nekonečnou spokojenost. Číst dále
Když jsem přejel Krkonoše a ocitl jsem se na vrcholu euforie, musel jsem zákonitě spadnout šeredně nízko. Ráno jsem nadával na déšť, na vlhko i na zimu. Do navigace jsem si naťukal novou etapu se stovkami kilometrů. Jak to ujedu? Dám to. Proč? Bo Míle!!! Číst dále
| 💬 2 komentáře
Už ani nemělo cenu závodit s cyklisty, závodil jsem totiž s časem, a to je nepřítel nejhrubšího zrna. Nikdy nespí a je neúnavný. Takže když jsem spal jako o sváteční neděli, logicky získával mohutný náskok. A ani během dne mi nechal pokoj. Dokonce si na pomoc povolal déšť. Číst dále
S každým dalším dnem ve mně rostl pocit, že už to chci jen dojet. Pomalu jsem přestával vnímat kudy jedu a bylo stále těžší bojovat proti kopcům. Není to žádný med se třináctý den trmácet po tak špatných cestách a v nevlídném počasí. Bez větších zkušeností s jízdou v terénu jsem navíc kolo bezmocně vláčel. Číst dále
KONEC. Cítil jsem, že jsem blízko. Navigace mi ukazovala už jen 140 kilometrů. Míle ale nerozdávají nic zadarmo. S posledním úsekem jsem bojoval celý den. Moje tělo i hlava už vypnuly a já už ani nevěděl, co mě posunovalo vpřed. Ještě nikdy předtím jsem se takhle nehecnul Číst dále
