Den #4 Jak jsem zneužil německého turistu

Unaveně vyhlížející mužský cyklista s tmavým plnovousem a špinavým obličejem, oblečený v kaštanovém tričku s nápisem „VAN RYSEL“, sedí na zemi s pokrčenýma nohama. Na kolenou má odřeniny a špínu a vlasy má rozcuchané. Přímo na kameru se usmívá. Za ním jsou části těžce vybaveného bikepackingového kola, včetně předního kola, rámu s lahvemi na vodu a zadního kola s kazetou, což naznačuje náročnou cestu.

Den nemohl začít jinak než pořádnou krizí! Předně – vstával jsem o půl druhé ráno, takže mám silné pochybnosti, že se dá mluvit o ránu a či snad o dni. Vzbudil jsem se na lavičce a první okamžiky jsem navnímával, co tady sakra dělám. Když jsem zavrhl všechna rozumná vysvětlení, uvědomil jsem si, že jedu Hellenic Mountain Race. Aha. A kvapně jsem vstal a začal balit.

Tuhle část jsem vyřešil velmi rychle, protože jsem byl zakuklený akorát ve spacáku. Karimatku jsem nechal v brašně. A oblečený jsem byl tak, že jsem mohl rovnou jet. Jen ty tretry jsem měl s dovolením vyzuté. Ani na tenhle závod jsem si pyžamko nevzal.

🥖 O kalorickém surplusu jsem dlouho neslyšel

Vzpomínky na noc mám velmi zatemněné a teď se je snažím rozplétat jako klubko špaget. Vyspal jsem se jen dvě hodiny a to bylo málo. Spánková deprivace se mi neplížila za patami, ale nalepila se na mě jak slimák na cuketu. Když jsem cítil, že zpomaluju i z kopce, lehl jsem si několikrát vedle cesty a pokusil se o rychlý powernap.

Situace se nezlepšila ani po zasvícení. Ba právě naopak. Vjel jsem do jezdivé sekce, která mě uspávala svým jemným zvlněním. Riziko, že zatočím půl metru do příkopu, bylo příliš velké, ale vidina možného obchodu mě nutila hrát vysokou hru.

Zastavil jsem u benzinky. Jediná možnost doplnění potravin před třetím checkpointem. Výběr odpovídal přesně tomu, co byste od pumpy čekali. Nabral jsem sušenky, 7days croissants a sezamové tyčinky s příznivým množství kalorií. Abych byl přesnější – ne příznivým pro baleťáka, ale pro kulturistu ve vývinu.

🧠 Kdo maže, ten jede

Při balení bundy jsem si všimnul, že v mojí Apidura podsedlovce mám díru. Respektive se mi začal rozlepovat jeden spoj. Jako na potvoru byla přesně 2 roky stará. Náhoda …? Naštěstí mají „prodlouženou“ záruku a prý mi to zdarma opraví. Na Hellenicu mi stačil kus stříbrné pásky.

Ve sjezdu jsem znovu bojoval s ospalostí a tentokrát jsem cítil, že svůj boj definitivně prohrávám. Využil jsem svých mnohaletých zkušeností a vyřešil to tak, že jsem zastavil u nejbližšího turisty a zeptal se ho, jak to jde.

Byl to jediný chodec s batohem, kterého jsem v Řecku potkal. Pocházel z Německa a šel tu nějakou dálkovou trasu. Prý je tu už tři týdnu a taky žádného turistu neviděl… Krátký rozhovor mi zlubrikoval mozkové závity, takže mi to chvíli jelo. Jen další sekce byla označená jako HAB a já dobře věděl, co to znamená – Hike A Bike.

🥾 Kdo jede Hellenic Mountain Race, ten jde

Sjel jsem si k mostu a hned u jeho paty to začalo. Čistokrevné tlačení až úplně nahoru. Navíc jsem se tam někde ztratil v keřích a hledal stezku. Nechal jsem kolo kolem a pěším průzkumem zkoumal, kterou dírou se mám protlačit. Předešel jsem Daniela Søndergaarda z Dánska, což ve mně vzbudilo údiv. Ve schopnosti pohybovat se rychle jsem příliš nevynikal. Mezi první dvacítkou jsem měl suverénně nejnižší průměrnou rychlost pohybu. To asi není něco, na co bych měl být pyšný, ale ukazuje to, že na svoje umístění jsem potřeboval jiné kvality.

Starobylý kamenný obloukový most se klene přes úzkou, průzračnou řeku v bujném zeleném údolí pod jasně modrou oblohou. Most je postaven z naskládaných kamenů a nese známky stáří, přičemž některé oblasti vypadají drsněji než jiné. Vlevo je skalnatý terén pokrytý hustým listím, zatímco vpravo je břeh řeky lemován směsicí zelených a holých stromů. Popředí tvoří široká plocha bílých a šedých říčních kamenů smíchaných s plochami hlíny a řídkými zelenými rostlinami, což naznačuje suché koryto řeky nebo pláž podél řeky. Tato klidná krajina naznačuje krásnou, ale drsnou bikepackingovou trasu historickou a přírodní scenérií.

Nahoře jsem narazil na stádo koz. Kdykoliv jsem viděl pevnější uskupení hospodářských zvířat, rozhlížel jsem se, jestli je nehlídá stádo psů. Tihle naštěstí byli „hodní“. Štěkali jen párkrát, aby se neřeklo a nechali mě být. I tak jsem se nahoře zdržel, protože kozy šly po mojí trase a já nestál o to, aby si snad někdo myslel, třeba někdo se studeným čumákem, že je ohrožuju.

Už se udělalo teplo, takže jsem se smáčel v potocích. S Danielem jsme se několikrát potkali. Zatímco já se chladil, on pospával.

🛒 Kdo nejí, ten ani nejde

Pořádně nevím jak – cítil jsem se jako po požití houbiček nepopsatelných kvalit – ale dojel jsem do menšího městečka Agia Triada. Sjeli jsme se tam čtyři závodníci a já se nechal zlákat ke hledání výživy. Zásoby z benzinky byly téměř snědené, zůstalo jen pár neidentifikovatelných objektů hluboko v útrobách brašny, kam jsem neměl odvahu sáhnout.

Všechny restaurace zavřené. Otevřený byl jen jeden bar, kavárna, nálevna nebo co to bylo. Pán neuměl anglicky, ale dorozumíval se pouze několika německými výrazy. Někomu se podařilo vyjednat kus žvance, takže jsme se ve čtyřech podělili o míchaná vajíčka s chlebem. Připomělo mi to Atlas Mountain Race, kde o tomhle kombu kolují vtipné historky. Já si objednal ještě tři plechovky Coca-Coly na cestu a s tím vyrazil do posledního kopce na CP3. To jídlo jsem si klidně mohl odpustit, jen mě zbytečně zdrželo. Já ale tak toužil si odpočinout a alespoň nakouskout z dortu pohodlí.

Usměvavý muž v bílé cyklistické přilbě s připevněným vybavením a červeném cyklistickém dresu stojí čelem k fotoaparátu, mírně mimo střed vpravo. Má plnovous a brýle. Pozadí je slabě osvětlený vnitřní prostor s vzorovaným stropem, možná dřevěnou konstrukcí, což naznačuje, že si během bikepackingové cesty dává pauzu v interiéru.

Muž s tmavými, rozcuchanými vlasy a plnovousem, oblečený v červeném cyklistickém dresu značky „VAN RYSEL“, khaki šortkách a chráničích kolen, sedí na dlážděném povrchu. Dívá se přímo do kamery s lehkým úsměvem, na levém koleni má odřeniny a ruce má u špinavých bílých cyklistických bot. Za ním jsou dvě těžce naložená bikepackingová kola, na levém kole je vidět červený rám a na pravém velká podsedlová brašna. V pozadí jsou rozmazané budovy a stromy, což naznačuje městské nebo obecní prostředí, možná za soumraku. Celkový dojem je, že cyklista odpočívá po dobrodružné jízdě.

Osoba v červeném cyklistickém dresu a hnědých polstrovaných kraťasech je sehnutá zády k divákovi a zdá se, že si něco upravuje na kole. Na zadní straně krku dresu je viditelný nápis „VAN RYSEL“ a tři kapsy, ve kterých jsou pravděpodobně potraviny a malý reflexní proužek. Banán je zastrčený v boční kapse kraťasů. Osoba stojí na dlážděném chodníku s cihlovým vzorem, vedle ulice lemované stromy a rozmazanými budovami v pozadí, což naznačuje, že je na bikepackingovém výletě nebo si dává přestávku od jízdy na kole.

Díky za pěkné fotky od tirtigos_ ☝️🙏.

Nakonec ten poslední kopec nebyl tak těžký, jak jsem se obával. Celý po asfaltu, sklon vcelku příkrý, ale dalo se jet a to bylo hlavní. Dostal jsem se nad linii lesů, takže došlo i na suprové výhledy.

Sjel jsem do Karpenisi do CP3 a věděl jsem, že tahle zastávka bude nejdůležitější z celého Hellenicu. Jeden závodník mezi tímhle místem a cílem vzdal kvůli hladu. Nic, ale opravdu nic, totiž už na trase nebude.

Na místě jsem snědl dva gyrosy – špagety neměli. Původně jsem jeden chtěl vzít s sebou, ale hlad mě nutil k bleskovým akcím. Vletěl jsem do supermarketu jak špaček na třešeň a sebral jsem všechno s rozumnou kalorickou hustotou. Nebyl jsem si jistý, jak to všechno sbalím. Co se nevešlo do brašen, to vletělo rovnou ze žaludku.

😴 Chce to pořádný spánek

Odjížděl jsem spolu s Danielem a stihli jsme si vyměnit dojmy ze závodu. Oba jsme plánovali vyspat se na místě, které bylo označené jako „Best bivy spot“. Dorazil jsem tam až za tmy. POI od organizátorů tentokrát nelhaly, byl to opravdu skvělý spot. Natočil jsem si vodu a vlezl do kamenné „kůlny“. Uvnitř byl výběr řecké ikonografie a na zemi položené kartony. Vzduch byl lehce zatuchlý, ale tyhle jemné niance už jsem skoro ani nevnímal.

Detailní selfie zachycuje cyklistu s vousem, v červeném cyklistickém dresu, s bílou helmou s připevněnou kamerou a s čirými sportovními brýleemi přes cyklistickou čepici s potiskem melounu, to vše pod jasně modrou oblohou. Nachází se na zpevněné silnici s bílou čárou, dívá se přímo do kamery, přičemž v dálce na stejné silnici je vidět další cyklista. Silnice se stáčí doprava, ohraničená lesem napravo a skalnatým, travnatým svahem nalevo, což naznačuje hornatou nebo kopcovitou krajinu typickou pro bikepackingovou cestu.

Tento obrázek zachycuje sbírku náboženských ikon a trosek v tmavém, možná zanedbaném kamenném nebo betonovém prostředí. Je vidět několik pravoslavných křesťanských ikon, včetně výrazné ikony Panny Marie držící Ježíška, portrétu vousatého světce v kněžském rouchu a dalšího zobrazujícího Ježíše s trnovou korunou. Předměty vypadají zvětrale a jsou umístěny na prašném, texturovaném povrchu, což naznačuje zapomenutou svatyni nebo výklenek, možná v jeskyni nebo staré budově, spíše než scénu z cyklistického výletu.

Jelikož jsem přes den mnohokrát bojoval s až smrtící touhou spát, rozhodl jsem se jít na jistotu a natáhl si minutku na 3 hodiny. To by mě mělo silně refrešnout. Tolik jsem totiž toho zatím naspal za poslední 3 noci dohromady. Ups.