Den #4 Jak jsem zneužil německého turistu
This post is available in English 🇬🇧.
Den nemohl začít jinak než pořádnou krizí! Předně – vstával jsem o půl druhé ráno, takže mám silné pochybnosti, že se dá mluvit o ránu a či snad o dni. Vzbudil jsem se na lavičce a první okamžiky jsem navnímával, co tady sakra dělám. Když jsem zavrhl všechna rozumná vysvětlení, uvědomil jsem si, že jedu Hellenic Mountain Race. Aha. A kvapně jsem vstal a začal balit.
Tuhle část jsem vyřešil velmi rychle, protože jsem byl zakuklený akorát ve spacáku. Karimatku jsem nechal v brašně. A oblečený jsem byl tak, že jsem mohl rovnou jet. Jen ty tretry jsem měl s dovolením vyzuté. Ani na tenhle závod jsem si pyžamko nevzal.
🥖 O kalorickém surplusu jsem dlouho neslyšel
Vzpomínky na noc mám velmi zatemněné a teď se je snažím rozplétat jako klubko špaget. Vyspal jsem se jen dvě hodiny a to bylo málo. Spánková deprivace se mi neplížila za patami, ale nalepila se na mě jak slimák na cuketu. Když jsem cítil, že zpomaluju i z kopce, lehl jsem si několikrát vedle cesty a pokusil se o rychlý powernap.
Situace se nezlepšila ani po zasvícení. Ba právě naopak. Vjel jsem do jezdivé sekce, která mě uspávala svým jemným zvlněním. Riziko, že zatočím půl metru do příkopu, bylo příliš velké, ale vidina možného obchodu mě nutila hrát vysokou hru.
Zastavil jsem u benzinky. Jediná možnost doplnění potravin před třetím checkpointem. Výběr odpovídal přesně tomu, co byste od pumpy čekali. Nabral jsem sušenky, 7days croissants a sezamové tyčinky s příznivým množství kalorií. Abych byl přesnější – ne příznivým pro baleťáka, ale pro kulturistu ve vývinu.
🧠 Kdo maže, ten jede
Při balení bundy jsem si všimnul, že v mojí Apidura podsedlovce mám díru. Respektive se mi začal rozlepovat jeden spoj. Jako na potvoru byla přesně 2 roky stará. Náhoda …? Naštěstí mají „prodlouženou“ záruku a prý mi to zdarma opraví. Na Hellenicu mi stačil kus stříbrné pásky.
Ve sjezdu jsem znovu bojoval s ospalostí a tentokrát jsem cítil, že svůj boj definitivně prohrávám. Využil jsem svých mnohaletých zkušeností a vyřešil to tak, že jsem zastavil u nejbližšího turisty a zeptal se ho, jak to jde.
Byl to jediný chodec s batohem, kterého jsem v Řecku potkal. Pocházel z Německa a šel tu nějakou dálkovou trasu. Prý je tu už tři týdnu a taky žádného turistu neviděl… Krátký rozhovor mi zlubrikoval mozkové závity, takže mi to chvíli jelo. Jen další sekce byla označená jako HAB a já dobře věděl, co to znamená – Hike A Bike.
🥾 Kdo jede Hellenic Mountain Race, ten jde
Sjel jsem si k mostu a hned u jeho paty to začalo. Čistokrevné tlačení až úplně nahoru. Navíc jsem se tam někde ztratil v keřích a hledal stezku. Nechal jsem kolo kolem a pěším průzkumem zkoumal, kterou dírou se mám protlačit. Předešel jsem Daniila Sadomskije z Dánska, což ve mně vzbudilo údiv. Ve schopnosti pohybovat se rychle jsem příliš nevynikal. Mezi první dvacítkou jsem měl suverénně nejnižší průměrnou rychlost pohybu. To asi není něco, na co bych měl být pyšný, ale ukazuje to, že na svoje umístění jsem potřeboval jiné kvality.
Nahoře jsem narazil na stádo koz. Kdykoliv jsem viděl pevnější uskupení hospodářských zvířat, rozhlížel jsem se, jestli je nehlídá stádo psů. Tihle naštěstí byli „hodní“. Štěkali jen párkrát, aby se neřeklo a nechali mě být. I tak jsem se nahoře zdržel, protože kozy šly po mojí trase a já nestál o to, aby si snad někdo myslel, třeba někdo se studeným čumákem, že je ohrožuju.
Už se udělalo teplo, takže jsem se smáčel v potocích. S Daniilem jsme se několikrát potkali. Zatímco já se chladil, on pospával.
🛒 Kdo nejí, ten ani nejde
Pořádně nevím jak – cítil jsem se jako po požití houbiček nepopsatelných kvalit – ale dojel jsem do menšího městečka Agia Triada. Sjeli jsme se tam čtyři závodníci a já se nechal zlákat ke hledání výživy. Zásoby z benzinky byly téměř snědené, zůstalo jen pár neidentifikovatelných objektů hluboko v útrobách brašny, kam jsem neměl odvahu sáhnout.
Všechny restaurace zavřené. Otevřený byl jen jeden bar, kavárna, nálevna nebo co to bylo. Pán neuměl anglicky, ale dorozumíval se pouze několika německými výrazy. Někomu se podařilo vyjednat kus žvance, takže jsme se ve čtyřech podělili o míchaná vajíčka s chlebem. Připomělo mi to Atlas Mountain Race, kde o tomhle kombu kolují vtipné historky. Já si objednal ještě tři plechovky Coca-Coly na cestu a s tím vyrazil do posledního kopce na CP3. To jídlo jsem si klidně mohl odpustit, jen mě zbytečně zdrželo. Já ale tak toužil si odpočinout a alespoň nakouskout z dortu pohodlí.
Díky za pěkné fotky od tirtigos_ ☝️🙏.
Nakonec ten poslední kopec nebyl tak těžký, jak jsem se obával. Celý po asfaltu, sklon vcelku příkrý, ale dalo se jet a to bylo hlavní. Dostal jsem se nad linii lesů, takže došlo i na suprové výhledy.
Sjel jsem do Karpenisi do CP3 a věděl jsem, že tahle zastávka bude nejdůležitější z celého Hellenicu. Jeden závodník mezi tímhle místem a cílem vzdal kvůli hladu. Nic, ale opravdu nic, totiž už na trase nebude.
Na místě jsem snědl dva gyrosy – špagety neměli. Původně jsem jeden chtěl vzít s sebou, ale hlad mě nutil k bleskovým akcím. Vletěl jsem do supermarketu jak špaček na třešeň a sebral jsem všechno s rozumnou kalorickou hustotou. Nebyl jsem si jistý, jak to všechno sbalím. Co se nevešlo do brašen, to vletělo rovnou ze žaludku.
😴 Chce to pořádný spánek
Odjížděl jsem spolu s Daniielem a stihli jsme si vyměnit dojmy ze závodu. Oba jsme plánovali vyspat se na místě, které bylo označené jako „Best bivy spot“. Dorazil jsem tam až za tmy. POI od organizátorů tentokrát nelhaly, byl to opravdu skvělý spot. Natočil jsem si vodu a vlezl do kamenné „kůlny“. Uvnitř byl výběr řecké ikonografie a na zemi položené kartony. Vzduch byl lehce zatuchlý, ale tyhle jemné niance už jsem skoro ani nevnímal.
Jelikož jsem přes den mnohokrát bojoval s až smrtící touhou spát, rozhodl jsem se jít na jistotu a natáhl si minutku na 3 hodiny. To by mě mělo silně refrešnout. Tolik jsem totiž toho zatím naspal za poslední 3 noci dohromady. Ups.
- 156 km
- Vzdálenost
- 5 315 m
- Převýšení
- 20:50
- Doba
Zobrazit aktivituLíbí se ti příspěvek? 😍 Snažím se tvořit užitečný obsah plný informací, který ti ušetří čas a peníze. ⏳ Budu rád, když mě podpoříš na platformě Ko-Fi. Od 2€ získáš exkluzivní obsah. Více informací
Hellenic Mountain Race 2025
- Den #1 a #2 Jak se ze mě stal zlý člověk
- Den #3 Jak jsem přijal pastafariánství
- Den #4 Jak jsem zneužil německého turistu
💬 Zatím bez komentáře
Líbil se ti článek? Něco bys vylepšil? Máš dotaz? Dej mi vědět do komentáře 👇 nebo napiš na michal@ozogan.eu 📫